Příspěvky
-
O státních svátcích v Česku a Nizozemsku
Po dvanácti letech od doby, co jsem začal navštěvovat setkání komunity RIPE jsem se konečně dočkal a setkání RIPE 89 se na přelomu října a listopadu 2024 uskutečnilo v Praze. Jako zaměstnanec RIPE NCC, který zároveň mluví česky a zná jak hostitele (CZ.NIC) tak i sponzora konektivity (CESNET) jsem měl možnost být přítomen i přípravným pracem. Setkání dopadlo velmi dobře i přes drobnou vadu na kráse, že první den setkání padl na státní svátek 28. října, den kdy je ze zákona povinné uzavřít velká obchodní centra. Takovým je i galerie Fénix, která těsně sousedí s hotelem, ve kterém se setkání konalo.
-
Tři roky s nizozemštinou
Do Nizozemska se lidé často stěhují proto, že je to jedna z mála zemí EU, kde se dá snadno domluvit anglicky. Při nejmenším ve velkých městech to určitě platí a ve svém okolí mám i pár kolegů, kteří se ani po víc než deseti letech pobytu jinak než anglicky nedomluví. Bez znalosti místního jazyka vám ale vždy spousta věcí uniká, ať už je to diskuze se sousedy nebo možnost sledovat lokální média. Proto jsem se v polovině roku 2021 rozhodl začít se nizozemštinu učit.
-
O zálohování PETek a plechovek
Zatímco v Česku se o zálohování PET lahví intenzivně diskutuje, v Nizozemsku je to realitou pro velké lahve už od roku 2001. Lahve menší než litr se přidaly v roce 2021 a od dubna 2023 platí záloha i pro plechovky. Právě zálohování plechovek, kterých se ročně prodá přes dvě miliardy, mělo výrazný dopad.
-
Jak cestovat německými vlaky
Když jsem bydlel v Česku, čas od času jsem vyrazil prozkoumat německé pohraničí s jednodenní síťovou jízdenkou. Teď dělám občas totéž, jen objevuji Německo z druhé strany. Vloni k tomu účelu byla k dispozici prázdninová jízdenka za devět eur na měsíc, letos se podobná jízdenka prodává za stále výhodnou cenu 49 eur.
-
Skutečně dynamické ceny elektřiny
Díky energeticky efektivnímu bytu, fixované ceně elektřiny a především velmi štědrým plošným vládním podporám skončil účet za elektřinu v roce 2022 příjmem 190 eur. Tato situace se ale letos opakovat nebude. Po půlroce na cenovém stropě jsem se rozhodl změnit dodavatele elektřiny za takového, který nabízí skutečně dynamické ceny. Moje cena elektřiny se teď mění každou hodinu a nejlevnější bývá v neděli odpoledne.
-
Optické vlákno až do obývacího pokoje
Kromě všech negativních aspektů stěhování lze na celém procesu najít i něco pozitivního. Například fakt, že nový byt je vybaven přípojkou optického vlákna. Místo kapacity telefonního vedení je tak rychlost internetu u mě doma omezena pouze mou ochotou platit až za rychlost jednoho gigabitu za sekundu.
-
Za elektřinu mi vláda platí
Po necelých třech letech strávených v Nizozemsku jsem konečně dostal své první roční vyúčtování dodávek elektřiny. A ačkoli tam venku zuří válka s ní související energetická krize a kolegové si stěžují, jak platí zálohy ve stovkách eur měsíčně, já doslova dostávám peníze za to, že spotřebovávám elektřinu.
-
Nizozemsko k turistům přátelštější
Slovo advent znamená příchod. Letošní advent je ve znamení příchodu dlouho očekávaných vylepšení, která ocení zejména zahraniční turisté v Nizozemsku. Zkrátka ale nepřijdou ani místní. Po Londýně, Ostravě, Brně, nebo třeba Bělěhradě či Sofii je i v Amsterdamu možné platit MHD přímo pomocí bezkontaktních platebních karet. Zároveň se konečně zpřístupňuje placení v obchodech i běžnými kartami Visa nebo Mastercard.
-
Zabydlujeme od podlahy
Od prosince 2021 mám pronajatý byt v novostavbě v Zaandamu. Stres se sháněním bytu plynule přešel ve stres se zařizováním bytu uprostřed zimy, během covidové karantény a problémů s dodavatelskými řetězci.
-
Do nového roku v novém bytě
Jednou to přijít muselo. Už od stěhování v roce 2020 jsem věděl, že pronájem bytu na malém ostrově jménem Uilenburg přímo v centru Amsterdamu je pouze dočasná záležitost na jeden rok. I když byla nájemní smlouva posléze prodloužena na neurčito, stále zde byla možnost pronajímatele smlouvu jednostranně vypovědět s nejméně tříměsíční výpovědní lhůtou, která se za každý rok o měsíc prodlužuje. A k této výpovědi došlo 27. září 2021. Stávající byt musím opustit do konce ledna 2022.
-
Na trase Nizozemsko–Česko
V časopise Respekt 32/2021 popisuje v editorialu Ondřej Kundra rozdíly české a nizozemské mentality na příkladu dodržování pravidel silničního provozu. Své závěry učinil zřejmě pod dojmem právě skončené dovolené v Nizozemsku a následné jedné zkušenosti s Nizozemci na návštěvě v Česku. Bohužel se mi zdá, že se hodně zmýlil.
-
Veřejnou dopravou jako místní
Léto je v plném proudu, očkování proti covidu-19 postupuje a svět se aspoň trochu otevírá. Napadlo mě, že bych mohl sepsat návod, jak se jako turista pohybovat veřejnou dopravou v Nizozemsku se stejným komfortem, jako to dělají místní.
-
Už jsem tady rok
Je to přesně rok, co jsem se odstěhoval do Amsterdamu. Jako všichni jsem si ten uplynulý rok představoval o dost jinak. Už jenom proto, že v kancelářské budově na Amsterdamském hlavním nádraží jsem za celý rok odpracoval devět dnů. Takže jsem se vlastně stěhoval o víc než 700 kilometrů jen proto, abych pak pracoval o samotě na dálku. U příležitosti výročí jsem se rozhodl posbírat pár poznámek, které si možná někdy zaslouží plnohodnotný příspěvek, ale možná taky ne.
-
Problémy s pračkou, které jsem nechtěl řešit
Jedna z výhod nájemního bydlení je v tom, že když se v bytě něco porouchá, je na pronajímateli, aby se postaral o nápravu. To ale neznamená, že by s tím nájemník neměl žádné komplikace. Proto, když pračka jednoho dne během praní začala vydávat zvuky, jako by se v bubnu točila dlažební kostka, prošel jsem si hned několika fázemi smutku. Vše se naštěstí nakonek obrátilo k lepšímu.
-
Od ABN AMRO k Rabobank
Od chvíle, kdy jsem popsal zkušenosti s nizozemským bankovním systémem, se několik věcí změnilo. Banka ABN AMRO mě svým chováním víc a víc motivovala poohlédnout se po jiné bance. A zrovna když jsem zahájil přechod ke konkurenci, ukázalo se, že nakonec možná už bankovní účet v Nizozemsku potřeba vůbec nebude.
-
Jízdní kola tu nejsou odjakživa
Nizozemsko je země pověstná pozitivním vztahem k cyklistice. V zemi je o něco málo víc kol než obyvatel a pyšní se tu prvotřídní cyklistickou infrastrukturou. Aby ne, když je celá země jedna velká placka s velmi hustě osídlenými městy. Proto mě překvapilo, když jsem se dozvěděl, že tomu tak rozhodně nebylo vždy – ještě v sedmdesátých letech dvacátého století bylo cyklopruhů naprosté minimum.
-
Země průtokových ohřívačů a kondenzačních kotlů
V Česku bývá zvykem, že bydlíte-li v bytovém domě, je do bytu zavedeno ústřední vytápění a také teplá užitková voda. Plyn se používá jen na vaření a postupně je vytlačován elektrickými spotřebiči. Jen hodně staré bytové domy používaly přímé vytápění plynovými kamny. V nizozemských bytech nejčastěji potkáte ústřední topení, ale čidla na rozpočítávání spotřebovaného tepla mezi sousedy byste na radiátorech hledali marně – každý byt má totiž svůj vlastní kotel na zemní plyn.
-
Nizozemské bankovní retro
Je až s podivem, jak zásadně se může lišit nizozemská bankovní kultura od té české. Bankovní služby tu zřejmě kdysi měli na lepší úrovni, ale zdá se, že někdy po roce 2000 došlo k jakémusi ustrnutí a další vývoj moc neprobíhal. Banky tu tedy stále vybírají poplatky za vedení účtů, vydávají podivné nestandardní platební karty a autentizace internetového bankovnictví probíhá způsobem, jaký v Česku na přelomu milénia používala Expandia banka.
-
Trable s vodou
Když jsem před odjezdem na dovolenou v Česku pro jistotu zavřel hlavní uzávěr vody, vůbec mě nenapadlo, jaký problém si tím po návratu přivodím. Ventil se totiž zasekl a za žádnou cenu se nedal otevřít.
-
Na cestě domů
Vstávám v šest. Budík mám nastaven na šest čtyřicet, ale celou noc jsem nemohl usnout a v šest mě to už přestalo bavit. Po třech měsících vracím do Prahy z Amsterdamu, kam jsem se odstěhoval za prací na konci února. Dostal jsem nabídku práce v moderní kancelářské budově s nadstandardním servisem, zahrnujícím od bezedné zásoby sušenek přes službu baristy až po bezplatné firemní obědy.
-
Telekomunikační infrastruktura v Nizozemsku
Během přípravy samoinstalace internetové přípojky jsem několikrát rozebral telefonní zásuvku z osmdesátých let, abych se přesvědčil, zda do bytu skutečně vedou dva telefonní páry. Při té příležitosti jsem podrobně prozkoumal, jak vypadá nejen metalická infrastruktura v Nizozemsku.
-
Externí monitor pro malý stůl
Vzhledem k tomu, že vynucená práce z domova se prodlužuje na třetí měsíc a není úplně jisté, kdy jí bude konec, rozhodl jsem se něco udělat s ergonomií pracovního prostředí. Zároveň jsem si ale nechtěl už tak malý stůl obsadit velkým monitorem, takže pořízení klasického monitoru jsem předem zavrhl.
-
Zařizujeme Internet
Největší krizi se mi podařilo překonat mobilním připojením, dlouhodobě by to ale možná chtělo něco stabilnějšího, bez nutnosti dokupovat jednotlivé gigabajty z neomezeného připojení a doufat, že se zrovna nerozbije samoobsluha.
-
Odpadové hospodářství
Z Česka jsem zvyklý, že před každým rodinným domkem stojí popelnice, před každým panelákovým vchodem kontejner na komunální odpad, v okruhu zhruba čtvrt kilometru jsou barevné kontejnery na tříděný odpad, jejichž použití je dobrovolné. Každá obec či oblast třídí trochu jiné druhy odpadků a má občas trochu jiná pravidla. V centru Amsterdamu je to vlastně stejné a přitom docela jiné.
-
Zůstat ve spojení
Nutnost zůstat doma a s kolegy se stýkat pouze videokonferenčně mě zastihla ne zcela připraveného. Totiž byt, do kterého jsem se nastěhoval, měl zaveden internet pomocí ADSL2 od společnosti Tele2 s rychlostí 10/1 Mbps, což je sice lepší než nic, ale jako jediné připojení k Internetu na dlouhodobější používání je to dost slabé. Od správce bytu jsem dostal volnou ruku něco s tím udělat, ale než jsem stačil něco zařídit, přišlo nařízení práce z domova.
-
Na poslední chvíli
Když jsem v pondělí druhého března poprvé nastupoval do práce, vůbec by mě nenapadlo, že zvládnu odpracovat jen devět dnů. A vlastně to asi tehdy nečekal skoro nikdo. Po víkendu ve znamení stěhování, zklamání z nového bytu, na který jsem se předtím těšil a smutku nad tím, o co všechno jsem právě přišel – například zrovna probíhající InstallFest – jsem vyrazil do nové práce.
-
Své kolegy už dávno znám
Změna práce s sebou vždycky přináší určitou nervozitu ohledně toho, jací budou noví kolegové, jak mezi ně zapadnu a jak mě přijmou. I v tomhle má pro mě RIPE NCC velkou výhodu, protože jsem měl možnost se se spoustou budoucích kolegů pravidelně setkávat dvakrát ročně na setkáních RIPE již od roku 2012.
-
Hledáme bydlení
Velkou výhodou mého stěhování je, že RIPE NCC má pro zaměstnance ze zahraničí poměrně velkorysý relokační balíček. Takže mě například zkontaktovali s realitní makléřkou, která dostala za úkol najít mi vhodné bydlení. Byl to celkem příjemný zážitek, pokud tedy nepočítáme, že jsem si kvůli tomu musel založit účet na Skype.
-
Kolik si vlastně vydělám?
Když vám nabízejí práci v zahraničí, obvykle vám ji nabízejí formou ročního hrubého příjmu. Spousta organizací, včetně RIPE NCC, v rámci transparentnosti zveřejňuje určité rozmezí, ve kterém se mzdy za danou pozici pohybují, oba tedy během pohovoru mají podobné vyjednávací pozice. Má se tím bránit především tomu, aby člověk dostával výrazně míň peněz jen proto, že třeba není dostatečně ctižádostivý a nepožádá o rozumné množství peněz.
-
Jak to celé začalo
S RIPE NCC se znám od roku 2012, kdy jsem během své práce pro CESNET začal zjišťovat, jakým způsobem změnit delegace reverzních DNS zón pro adresní rozsahy, které měl CESNET přiděleny. Když jsem zjistil, že je k dispozici bezplatné školení pro LIRy a dokonce i navazující školení IPv6, vyrazil jsem desátého července 2012 do Vídně na třídenní výlet. Byla to moje vůbec první zahraniční pracovní cesta, tak jsem ze všeho byl jak u vytržení – poprvé jsem jel vlakem do Vídně, poprvé jsem použil vídeňské metro, poprvé jsem bydlel v zahraničním hotelu.
subscribe via RSS