O zálohování PETek a plechovek

Zatímco v Česku se o zálohování PET lahví intenzivně diskutuje, v Nizozemsku je to realitou pro velké lahve už od roku 2001. Lahve menší než litr se přidaly v roce 2021 a od dubna 2023 platí záloha i pro plechovky. Právě zálohování plechovek, kterých se ročně prodá přes dvě miliardy, mělo výrazný dopad.

Když jsem se do Nizozemska přestěhoval, byly zálohované jen plastové lahve o objemu jeden litr a víc a každý obchod měl povinnost vykupovat pouze lahve, které sám prodával. Když jsem si tak jednou koupil v Lidlu 1,5litrovou lahev s vodou, ležela prázdná doma snad měsíc, protože v žádné jiné prodejně než Lidl ji zpět nevzali.

Jednotný systém záloh

V roce 2021, když se přidaly i menší PET lahve, vzniklo také sdružení Statiegeld Nederland, starající se o jednotný systém vratných obalů. Všechny lahve jsou opatřeny logem a jejich čárové kódy jsou vedeny v centrální databázi, takže je možné na všech sběrných místech vracet všechny zálohované obaly. Zálohu musí odvádět každý, kdo zálohované lahve prodává, ale povinnost výkupu prázdných lahví mají jen obchody s plochou větší než 200 čtverečních metrů.

To v praxi znamená, že jste-li na cestě a dostanete chuť na nějaký nápoj v PET lahvi, prodávaný třeba na nádraží nebo na benzínové pumpě, zaplatíte za obal 15 centů, které ale zpátky na stejné prodejně nedostanete. Je jasné, že většina lidí prázdnou lahev s sebou neponese až někam do obchodu a raději ji vyhodí. Žádný hromadný facepalm, jako v téhle reklamě, za to nehrozí.

Ostatně 15 centů při obvyklé ceně takového nápoje přes dvě eura není ani deset procent ceny. Další možností bylo pořídit si obdobný nápoj v plechovce, která v té době ještě zálohovaná nebyla. To se však v dubnu 2023 změnilo a stejná sazba 15 centů nově platí i na prodej všech plechovek. Dokonce chybí výjimky pro 100% džusy a mléčné výrobky, které v plastu zálohované být nemusí.

Přetížení systému plechovkami

Plechovky jsou zdaleka nejoblíbenějším obalem: ročně se jich prodá kolem dvou miliard, víc než malých (1 miliarda) a velkých (700 milionů) PET lahví dohromady. Netrvalo tedy dlouho a plechovky se staly dominantním vraceným artiklem. Supermarkety přitom často byly vybavené jen stroji navrženými původně na přijímání skleněných pivních lahví. Ty se za strojem jen hromadí, protože je potřeba ruční práce pánů Tkalouna a Řezáče, kteří lahve skládají do správných přepravek.

Takovýto stroj je možné použít pro přijímání PET lahví a plechovek jen softwarovou úpravou, ale množství ruční práce na druhé straně stěny bude neúnosné. Je tedy potřeba dovybavit stroj lisem, který přijímané plechovky a PET lahve slisuje přímo do velkoobjemových pytlů. To je vidět na tomhle obrázku: stroj ukládá do samostatných kontejnerů plechovky a PETky a teprve skleněné lahve skončí na konci k dotřídění.

Jenže to není jediný problém. Na rozdíl od PETek je plechovku téměř nemožné zcela vyprázdnit; stroj ale neumí poznat ani obal obsahující větší množství zbytkového obsahu. Vzhledem k tomu, že se jedná většinou o slazené nápoje, působí sladká kapalina velké problémy v mechanických částech zařízení, která se tak velmi často porouchávají. Zbytky také lákají octomilky, které svým poletováním v prostoru pro detekci tvaru lahve tuto detekci znemožní.

Každý si asi dokáže představit, jak frustrující zážitek to je, když nesete prázdné obaly do supermarketu a tam se dozvíte, že stroj na jejich přijímání zase nefunguje. A v případě, že zařízení na příjem vratných obalů funguje, může se zase stát, že před ním stojí člověk s ohromnou zásobou lahví, který stroj obsadí klidně na půl hodiny.

Nástup lidských racků

V postu o odpadovém hospodářství jsem to nezmínil, ale jeden z problémů s odkládáním odpadu v pytlích přímo na ulici spočívá v tom, že k odpadu se slétají racci, kteří pytle rozklovávají při hledání zbytků jídla.

S nástupem zálohovaných plechovek se objevila nová sorta lidských racků, kteří obdobně otevírají pytle s odpadky a odpadkové koše, doufajíce že naleznou vyhozené zálohované obaly. A stejně jako ti zvířecí racci ani oni po sobě často neuklízejí; poté, co jsou cenné obaly vytěženy, nechají zbylý bezcenný odpad ležet.

Potkávám je skoro každý den, jedná se jak o bezdomovce, u kterých je to očekávatelné a pochopitelné, tak i o lidi, kteří na první pohled nevypadají, že by měli hluboko do kapsy. Nejedná se přitom o náhodný sběr poletujících odpadků: ti lidé jdou systematicky od koše ke koši, svítí si dovnitř mobilem a když vidí zálohovanou lahev, buď ji vytáhnou přímo, nebo koš otevřou profesionální kličkou.

Podstatné je, že náklady na uklízení po těchto lidských raccích jsou z pohledu systému zálohovaných obalů externí: nesou je především obce. Ty se proti otevírání košů snaží bojovat mimo jiné držáky na zálohované obaly, instalovanými na koše. Tam může kdokoli odložit zálohovaný obal a kdokoli jiný jej odtamtud může vyzvednout. Jen tedy v tomhle případě držák nepojme půllitrovou plechovku od piva, to je na facepalm.

Na nádraží Amsterdam Centraal zase umístili na koše nápis, že je zakázáno koše otevírat a zámky na kličku vyměnili za zámky na klíč.

Příjem obalů na nádražích

Začátkem roku 2023 zprovoznily nizozemské dráhy samostatné automaty na příjem zálohovaných lahví a plechovek na pěti velkých nádražích: Amsterdam Centraal, Utrecht Centraal, Rotterdam Centraal, Den Haag Centraal a Eindhoven Centraal. Jedná se o stroje, které přijaté obaly ihned lisují a zálohu vyplácí prostřednictvím aplikace Tikkie. Ta je sama uzavřena jen pro bankovní účty s IBAN začínajícím písmeny NL a navíc registrované v systému Surepay, takže jako turisté své peníze z vratných lahví neuvidíte. Můžete tak pouze věnovat zálohu na dobročinné účely.

Výhodou automatů přímo na nádraží je především fakt, že na každém z pěti nádraží jsou k dispozici dva až čtyři stroje. Takže i přesto, že jde o zařízení často porouchaná, je mnohem větší šance, že alespoň jedno bude funkční. Přímá výplata hodnoty zálohy na bankovní účet je pak jednodušší než nutnost něco si v supermarketu koupit nebo složitě žádat o vyplacení poukázky na informační přepážce.

Provozovatel systému záloh nikdy neprodělá

Na stránkách Statiegeld Nederland, které se letos mění na Verpact, jsou ke stažení informace pro kohokoli, kdo by chtěl v Nizozemsku prodávat zboží v obalech, které ze zákona musí být zálohované:

• Zboží musí být opatřeno novým čárovým kódem a logem systému
• Za každý prodaný obal musí odvést do systému:
  • vlastní zálohu
  • poplatek za provoz systému ve výši cca. 10 % zálohy
  • poplatek za jednorázové plasty ve výši cca. 2 % zálohy
  • příplatek 20 % pokud je stejný čárový kód používán i v zahraničí, zřejmě jako kompenzace rizika, že lidé budou vybírat zálohu z obalů zakoupených v zahraničí
  • příplatek 50 % pokud jde o stejný čárový kód, který byl užíván před zavedením zálohování

Výrobci a dovozci jsou tedy tlačeni do personalizace obalů pro příslušné trhy. Chtějí-li, podobně jako třeba tady IKEA, prodávat stejnou plechovku v Nizozemsku, Norsku, Švédsku a jinde (další loga jsem nerozpoznal), musí za každou takovou plechovku odvést tři centy navíc.

Zdá se mi to trochu překvapivé, protože je jasné, že v systému záloh musí spousta peněz přebývat - konkrétně 87 milionů eur za rok 2022. Ale místo aby se z přebytků financoval provoz systému, jsou podílem na provozování systému zavázáni výrobci a dovozci.

Ti, kteří zálohované obaly přijímají a vyplácejí zpět zálohu, dostávají zálohy proplacené nikoli podle skutečného množství vyplacených záloh, ale podle přesného obsahu pytlů s obaly odeslanými ke zpracování. Jenže už přinejmenším jednou se stalo, že recyklační centrum z důvodu přetížení nebylo schopné spočítat, kolik který supermarket odeslal. Spolek proto výši proplacené zálohy jen odhadl na základě historické zkušenosti. Protože to bylo v červnu 2023, čerstvě po zavedení zálohy na plechovky, stěžovali si někteří obchodníci že dostali i o víc než tisíc eur míň než kolik zákazníkům vyplatili.

Trochu to připomíná spolky vykonávající kolektivní správu autorských práv, které ač mají zákonné zmocnění, mají stále volnost určovat pravidla tak, aby vyhovovala především jim.

Žlutý kontejner nebo automat?

Hlavním argumentem proti zálohování PET lahví a plechovek je nutnost nosit vzduch zpět do obchodů. Češi si zvykli plastové lahve sešlápnout a odnést do žlutého kontejneru; při té cestě navíc s sebou vzít i papírové obaly, plechovky, nápojové kartony. V Česku barevné kontejnery organizuje neziskovka EKO-KOM, která dostává poplatky od výrobců zboží, za které přispívá obcím na sběr tříděného odpadu. Jak ale ukázala jedna epizoda pořadu Bilance, firma téměř nepřispívá na vlastní recyklaci a peníze se v ní hromadí.

Stejný pořad také ukázal, co se stane s obsahem žlutého kontejneru poté, co z něj jsou vytříděny všechny hodnotné plasty jako PET: putuje stejnou cestou jako komunální odpad, buď do spalovny, nebo na skládku. Z toho pohledu to tedy vypadá tak, že budou-li PETky sbírány v obchodech, přestanou mít žluté kontejnery smysl, protože žádný ostatní odpad do nich odložený nemá takovou hodnotu, aby se vyplatilo zacházet s ním jinak než s komunálním odpadem.

Tohle vlastně kopíruje situaci v mnoha městěch v Nizozemsku, která postupně ruší kontejnery označené jako PMD pro plasty, kovy a nápojové kartony. Podle tvrzení města Amsterdam, které tyto kontejnery zrušilo počátkem roku 2021, si zpracovatel odpadu pořídil jakousi automatickou třidicí linku, která dokáže zmíněné druhy odpadu oddělit přesněji než lidé. Může to být ale nakonec i tak, že spoustu materiálů prostě není potřeba třídit, jelikož skončí na stejném místě jako komunální odpad.

Má to smysl?

Argumentem pro zálohování PETek je nepochybně velká míra čistoty vysbíraného odpadu, která by alespoň teoreticky měla umožnit opravdovou recyklaci, tedy například výrobu nových lahví. Pravděpodobně zálohování také povede k vyšší míře sběru zálohovaných obalů, byť zastánci současného českého systému argumentují, že to bude vykoupeno nižší mírou sběru ostatních tříděných odpadů, neboť PET lahve jsou nejčastější motivací k návštěvě barevných kontejnerů.

Do roku 2029 požaduje Evropská Unie po členských státech vybrat devadesát procent všech plastových obalů zpět a zálohování je ve spoustě zemí způsob, jak toho dosáhnout. V Nizozemsku se to zatím moc nedaří - vrací se zpět 65 % plechovek a 71 % PETek - a vláda hrozí pokutou, pokud odvětví nepřijme další opatření, jak míru sběru zvýšit. Podle všeho to možné je, pěkným příkladem je Litva, kde zavedením zálohování PET lahví stoupla míra jejich sběru ze 34 na 74 procent za první rok a na konci dalšího roku už přesáhla 91 procent. Německo, které zálohy zavedlo už v roce 2003, se pohybuje dokonce mezi 97 a 99 procenty.

Vypadá to tedy, že zálohování plastových lahví a plechovek může fungovat, otázkou je jen správné nastavení parametrů systému. Pokud se množství vybraných obalů nezlepší samo, očekávám, že vláda příjde s nějakým zpřísněním systému, nabízí se třeba zvýšení zálohy nebo zavedení povinnosti výkupu.