Odpadové hospodářství

Z Česka jsem zvyklý, že před každým rodinným domkem stojí popelnice, před každým panelákovým vchodem kontejner na komunální odpad, v okruhu zhruba čtvrt kilometru jsou barevné kontejnery na tříděný odpad, jejichž použití je dobrovolné. Každá obec či oblast třídí trochu jiné druhy odpadků a má občas trochu jiná pravidla. V centru Amsterdamu je to vlastně stejné a přitom docela jiné.

Popelnice byste tu hledali marně

Centrum Amsterdamu je jedno z nejhustěji zalidněných měst s poměrně dlouhou historií. Z toho nejspíš plyne, že na popelnice se tu při stavbě nemyslelo a později už byly pozemky příliš cenné, než aby na nich stály kontejnery. Komunální odpad se tedy vyhazuje přímo na ulici.

Není to ale naštěstí úplně živelné, město připravilo informační stránky a brožuru, kde se přesně píše, ve které dny v týdnu probíhá svoz odpadu ve které části. Skládání odpadu na ulici je povoleno jen v určitém časovém okně před svozem odpadu, jindy je pokutováno. V oblasti, kde bydlím, jsem se právě dozvěděl, že to časové okno začíná vždy v pondělí a ve čtvrtek v šest ráno, přičemž ke svozu může dojít už v sedm hodin. Teoreticky by si tedy měl každý nastavit budík a v okně mezi šestou a sedmou vynést odpadky na ulici.

Realita je taková, že odpadky se na ulici objevují přibližně od 18. hodiny předchozího dne, tedy neděle a středy. Tak je to napsáno i v návodu k použití mého bytu, který evidentně dřív sloužil pro krátkodové ubytování a tak jsou po něm rozmístěné podobné informační letáky.

S vyhazováním odpadu na ulici souvisí také jistá unifikace odpadových pytlů. Zatímco v Česku jsou nejprodávanejší pytle na odpadky velmi tenké a snadno se roztrhnou třeba při vyndavání z naplněného koše, tady se naopak používají pytle o objemu nejčastěji 60 litrů, které jsou z velmi tlustého černého plastu a na horním konci mají límec ve kterém je schována žlutá páska, pomocí které je možné pytel po použití uzavřít, zavázat a následně ho za tuto pásku přenášet.

Třídit musíte povinně

V letáku Nizozemské vlády nazvaném „Nově v Nizozemsku“ se píše, že má-li obec zavedeno třídění odpadu, musíte odpad třídit, jinak riskujete pokutu. Sběr tříděného odpadu probíhá prostřednictvím barevných kontejnerů, které jsou zhruba v okruhu čtvrt kilometru. Často se jedná o podzemní kontejnery. V jiných částech Amsterdamu jsou podobné kontejnery zavedeny i pro komunální odpad.

Co se proti Česku liší je sortiment, který se třídí – je to papír a sklo, přičemž papír má modrou barvu a přijímá i kartonové krabice, sklo používá barvu žlutou. Žádné další tříděné kontejnery v ulici nemám a podobně je to i v jiných oblastech.

Plasty se sbírají jen někde

Plastové odpady se sbírají jen na některých místech, obvykle do nadzemních kontejnerů oranžové barvy. Kromě všemožných plastů tyhle kontejnery přijímají i nápojové kartony. A samozřejmě plasty jsou zdaleka nejobjemnější tříditelný odpad − není to tu zdaleka tak hrozné jako v USA, jak v Americkém deníku popisuje Jana Ciglerová, ale proti Česku je zde plastových obalů víc, například jednotlivé papriky v igelitových sáčcích, nebo jednoporcová balení bylinek v plastové krabičce, to celé zabalené v dalším igelitu.

Ač můj subjektivní dojem je, že plasty tu povětšinou končí v komunálním odpadu, když jsem na toto téma hledal data, našel jsem tento graf Eurostatu, který říká, že Nizozemsko je na tom vlastně celkem dobře, třídí plasty jen o něco málo méně než Česko a Slovensko, ale o něco lépe než Německo, kde přitom mají zálohované PET lahve. EDIT: Ukázalo se, že i Nizozemsko zálohuje PET lahve. Zjistil jsem to až při koupi druhé PET lahve, kdy jsem si všiml 25 centů navíc přidaných k ceně.