Příspěvky

  • Telekomunikační infrastruktura v Nizozemsku

    Během přípravy samoinstalace internetové přípojky jsem několikrát rozebral telefonní zásuvku z osmdesátých let, abych se přesvědčil, zda do bytu skutečně vedou dva telefonní páry. Při té příležitosti jsem podrobně prozkoumal, jak vypadá nejen metalická infrastruktura v Nizozemsku.

  • Externí monitor pro malý stůl

    Vzhledem k tomu, že vynucená práce z domova se prodlužuje na třetí měsíc a není úplně jisté, kdy jí bude konec, rozhodl jsem se něco udělat s ergonomií pracovního prostředí. Zároveň jsem si ale nechtěl už tak malý stůl obsadit velkým monitorem, takže pořízení klasického monitoru jsem předem zavrhl.

  • Zařizujeme Internet

    Největší krizi se mi podařilo překonat mobilním připojením, dlouhodobě by to ale možná chtělo něco stabilnějšího, bez nutnosti dokupovat jednotlivé gigabajty z neomezeného připojení a doufat, že se zrovna nerozbije samoobsluha.

  • Odpadové hospodářství

    Z Česka jsem zvyklý, že před každým rodinným domkem stojí popelnice, před každým panelákovým vchodem kontejner na komunální odpad, v okruhu zhruba čtvrt kilometru jsou barevné kontejnery na tříděný odpad, jejichž použití je dobrovolné. Každá obec či oblast třídí trochu jiné druhy odpadků a má občas trochu jiná pravidla. V centru Amsterdamu je to vlastně stejné a přitom docela jiné.

  • Zůstat ve spojení

    Nutnost zůstat doma a s kolegy se stýkat pouze videokonferenčně mě zastihla ne zcela připraveného. Totiž byt, do kterého jsem se nastěhoval, měl zaveden internet pomocí ADSL2 od společnosti Tele2 s rychlostí 10/1 Mbps, což je sice lepší než nic, ale jako jediné připojení k Internetu na dlouhodobější používání je to dost slabé. Od správce byt jsem dostal volnou ruku něco s tím udělat, ale než jsem stačil něco zařídit, přišlo nařízení práce z domova.

  • Na poslední chvíli

    Když jsem v pondělí druhého března poprvé nastupoval do práce, vůbec by mě nenapadlo, že zvládnu odpracovat jen devět dnů. A vlastně to asi tehdy nečekal skoro nikdo. Po víkendu ve znamení stěhování, zklamání z nového bytu, na který jsem se předtím těšil a smutku nad tím, o co všechno jsem právě přišel – například zrovna probíhající InstallFest – jsem vyrazil do nové práce.

  • Své kolegy už dávno znám

    Změna práce s sebou vždycky přináší určitou nervozitu ohledně toho, jací budou noví kolegové, jak mezi ně zapadnu a jak mě přijmou. I v tomhle má pro mě RIPE NCC velkou výhodu, protože jsem měl možnost se se spoustou budoucích kolegů pravidelně setkávat dvakrát ročně na setkáních RIPE již od roku 2012.

  • Hledáme bydlení

    Velkou výhodou mého stěhování je, že RIPE NCC má pro zaměstnance ze zahraničí poměrně velkorysý relokační balíček. Takže mě například zkontaktovali s realitní makléřkou, která dostala za úkol najít mi vhodné bydlení. Byl to celkem příjemný zážitek, pokud tedy nepočítáme, že jsem si kvůli tomu musel založit účet na Skype.

  • Kolik si vlastně vydělám?

    Když vám nabízejí práci v zahraničí, obvykle vám ji nabízejí formou ročního hrubého příjmu. Spousta organizací, včetně RIPE NCC, v rámci transparentnosti zveřejňuje určité rozmezí, ve kterém se mzdy za danou pozici pohybují, oba tedy během pohovoru mají podobné vyjednávací pozice. Má se tím bránit především tomu, aby člověk dostával výrazně míň peněz jen proto, že třeba není dostatečně ctižádostivý a nepožádá o rozumné množství peněz.

  • Jak to celé začalo

    S RIPE NCC se znám od roku 2012, kdy jsem během své práce pro CESNET začal zjišťovat, jakým způsobem změnit delegace reverzních DNS zón pro adresní rozsahy, které měl CESNET přiděleny. Když jsem zjistil, že je k dispozici bezplatné školení pro LIRy a dokonce i navazující školení IPv6, vyrazil jsem desátého července 2012 do Vídně na třídenní výlet. Byla to moje vůbec první zahraniční pracovní cesta, tak jsem ze všeho byl jak u vytržení – poprvé jsem jel vlakem do Vídně, poprvé jsem použil vídeňské metro, poprvé jsem bydlel v zahraničním hotelu.

subscribe via RSS