Do nového roku v novém bytě
Jednou to přijít muselo. Už od stěhování v roce 2020 jsem věděl, že pronájem bytu na malém ostrově jménem Uilenburg přímo v centru Amsterdamu je pouze dočasná záležitost na jeden rok. I když byla nájemní smlouva posléze prodloužena na neurčito, stále zde byla možnost pronajímatele smlouvu jednostranně vypovědět s nejméně tříměsíční výpovědní lhůtou, která se za každý rok o měsíc prodlužuje. A k této výpovědi došlo 27. září 2021. Stávající byt musím opustit do konce ledna 2022.
Na hypotéku asi (nikdy) nedosáhnu
Dostal jsem tedy zhruba čtyři měsíce na to, abych si našel nové bydlení a přestěhoval se. A zároveň příležitost k přehodnocení, zda namísto hledání bytu k pronájmu nehledat raději byt ke koupi. Velice rychle se ukázalo, že koupě bytu nepřipadá v úvahu: jde o proces na větší počet měsíců až let. Byty se objevují a mizí velice rychle a k jejich získání je třeba k inzerované ceně přidat i nějaké peníze navíc, jinak byt koupí někdo s vyšším rozpočtem. Velice pěkně je to ostatně popsáno v angličtině na tomto blogu.
Druhým problémem kupování bytu jsou peníze. Existuje jednoduchý způsob, jak odhadnout maximální výši hypotéky, kterou vám banky budou ochotné poskytnout: je to pětinásobek hrubého ročního příjmu. Když k této hodnotě přidám hodnotu svých úspor, stále mi chybí asi padesát tisíc eur do obvyklé ceny bytu, který by se mi líbil. Zároveň v současné době platí, že cena nemovitostí roste přinejmenším stejně rychle jako hodnota mých úspor. Pokud se tedy na realitním trhu nic nestane, jak se ostatně proti všem predikcím nestalo ani během pandemie koronaviru, bude mi oněch padesát tisíc nejspíš scházet pořád.
Máte zájem o pronájem? Dokažte to!
Nezbývá tedy než se poohlédnout po bytu k pronájmu. Na rozdíl od prvního stěhování již bez asistence realitní makléřky, ledaže bych se ji rozhodl zaplatit sám. Beru to jako záložní plán pro případ, že se mi ani do poloviny listopadu nepovede nic sehnat vlastními silami. Mezitím prohlížím web funda.nl, kterýžto má prakticky monopol na reality v Nizozemsku. Nastavuji filtry na jednoložnicový byt za rozumnou cenu a když objevuji volný byt ve stejném komplexu, jen o patro níže, okamžitě odepisuji, že mám o byt zájem. Stěhování by tak bylo výrazně jednodušší.
Jenže to není tak jednoduché. Většina realitek vás ani nepozve k prohlídce, dokud nenaznají, že jste vhodným kandidátem pro pronájem. Jako odpověď na zájem o daný byt pro mě bylo vytvoření účtu v jakémsi online prostředí a žádost o vyplnění všech možných osobních údajů, včetně výše příjmů a situace v domácnosti. Nechybí ani požadavek na nahrání kopií osobních dokladů, výplatních lístků a výpisů z bankovního účtu v nizozemské bance. Někde dokonce chtějí kopii platební karty (asi jako důkaz, že vám dané číslo účtu patří) nebo výpis z registru obyvatel obce, ve které jste hlášeni k pobytu. Hned první realitka požadovala i prohlášení současného pronajímatele, který má nejspíše stvrdit, že nejste problémový nájemník. Pokud tedy máte s pronajímatelem špatný vztah, může to snadno poznamenat i vaši schopnost získat budoucí pronájem.
Jako by těch osobních informací nebylo dost, požádají vás o instalaci podivné aplikace Qii do vašeho mobilního zařízení. Tato aplikace se následně vaším jménem a heslem přihlásí prostřednictvím DigiD, což je místní obdoba Identity občana, na nejrůznější portály veřejné správy, odkud si pomocí web scrappingu stáhne libovolné osobní informace, které uzná za vhodné, například daňová přiznání z portálu finanční správy, nebo informace o zaměstnání z portálu banky sociálního zabezpečení. Před pronajímatelem zkrátka nemáte žádné soukromí.
Nejčastěji se odpovědi nedočkáte
Nakonec se skřípěním zubů všechny podmínky splníte a zjistíte, že se vlastně nic nestalo. Realitní kancelář se vám stejně neozve a na další výzvy nereaguje. Zkoušíte tedy dál. Každá nová realitka vás pozve do své vlastní instance téhož prostředí. Některé věci jsou stejné, některé se drobně liší. Jsou i takové, které za registraci zájemce o bydlení vybírají poplatek kolem 50 eur ročně. Když jsem někdy v půlce října takhle svá citlivá osobní data nasdílel se zhruba desítkou podobných prostředí a reagoval na několik desítek inzerátů aniž bych zaznamenal jakýkoli úspěch, začal jsem trochu propadat panice.
Korporace pronajímají byty sociální i ve volném sektoru
Zeptal jsem se samozřejmě i v práci, jestli náhodou některý z kolegů neví o vhodném bytu k projnájmu. Trochu záhadně jsem dostal dvě nabídky na pronájem ložnice ve sdíleném bytě (asi nebyl dobrý nápad psát single-bedroom apartment, lidé to při rychločtení snadno pochopí špatně). Dostal jsem ale tip na korporace, které pronajímají velkou část bytů v Amsterdamu. Jedná se ve velké míře o takzvané sociální bydlení. To je bydlení za nájemné menší než 752 eur měsíčně. Toto bydlení je regulované, obce vytvářejí pořadníky zájemců a k jeho získání je kromě několika let čekání ve frontě také nutné nemít příliš vysoký příjem.
Sociální bydlení tedy pro mě není, existují ale i nabídky z neregulovaného volného trhu, které jsou k dispozici prostřednictvím stejných korporací. Je tedy dobrý nápad rozhodit sítě i u nich:
U první jmenované jsem našel moc pěkný byt na pěkné lokalitě s pěknou cenou 1300 eur měsíčně. Proti současnému bytu bych tedy ušetřil asi 200 eur měsíčně. Jenže ouha, opět jsem neprošel přes přísné síto algoritmu. Podle něj si totiž se svými příjmy nemůžu dovolit platit víc než 1250 eur měsíčně. Přestože teď platím 1500. Přestože mám třicetiprocentní daňové zvýhodnění.
Časem se objevil další pěkný byt, tentokrát v o něco horším stavu, ale zase jen za 995 eur měsíčně. Jenže ten si jak se zdá také nemůžu dovolit. Paradoxně proto, že vydělávám příliš mnoho. Tyhle bytové korporace zkrátka vědí lépe, co je pro vás dobré a co není a zřejmě se svou politikou snaží udržovat sousedy v podobné sociální úrovni, aby nikdo nevyčníval.
Už to skoro vzdávám
Z přibližně padesáti bytů, na které jsem reagoval, jsem obdržel nabídku prohlídky na dva. První byl jen o dva bloky dále na Schippersgracht 10 ve druhém patře starého domu. Nebyl úplně špatný, ale chyběl jakýkoli skladovací prostor a představa, že budu svého Bromptona vláčet do druhého patra po schodech připomínajících žebřík nebyla moc příjemná.
Prohlídka druhého bytu v těsném sousedství baziliky svatého Mikuláše byla odvolána jen několik hodin předem s tím, že stávající nájemník není přítomen. Od té doby už se neozvali.
Blíží se konec října a začínám být nervózní. Spíš jako zábavu otevírám znovu web Funda a filtruji nabídky bytů s určeným termínem Open House, tedy něco jako veřejné prohlídky. A tam nacházím den otevřených dveří novostavby projektu Burano v sobotu 23. října.
Tady bych si dokázal představit bydlet
Komplex domů Burano stojí v těsném sousedství velice podobného deset let starého komplexu Murano, který stojí na západním okraji obce Zaandam v těsném sousedství železniční stanice. Tato obec je přilepená k severozápadnímu okraji Amsterdamu a spolu s několika dalšími vesnicemi podél řeky Zaan tvoří konurbaci Zaanstad. Vlakové spojení na hlavní nádraží v Amsterdamu trvá 13 minut a téměř celý den jezdí mezi městy osm párů vlaků každou hodinu.
Názvy Murano a Burano odkazují na ostrovy v Benátské laguně a také domy mají italsky znějící názvy jako Casa Verde, Casa Blu nebo Casa Azzurro. Nic zeleného, modrého ani azurového v nich ale není, jde o normální železobetonové stavby s fasádami z cihel, jak je zde obvyklé.
Budova je celá dokončená a čeká na předání prvním nájemníkům. Během dne otevřených dveří si můžu prohlédnout po třech bytech v každém domě, vždy jen v prvním patře, které přímo ústí do úrovně vnitrobloku; na uliční úrovni je kryté parkoviště. Byty mají plně vybavené kuchyně a koupelny, podlahové vytápění pomocí tepelného čerpadla, připojení optickým vláknem do sítě KPN a koaxiálním kabelem od Ziggo. Jak bývá zvykem, byty se pronajímají bez podlahy a bez osvětlení.
Konečně první nabídka
Rozhodl jsem se o byt v komplexu Burano projevit zájem. Opět jsem dostal přístup do jakéhosi prostředí, opět jsem musel odevzdat spoustu dokladů týkajících se mé finanční situace a zaměstnání. Následovala otázka na preferované bydlení s celkem šesti pořadími podle preference.
Pečlivě jsem prozkoumal plány domů a určil, na kterou stranu bych měl rád okna a jakou by měl mít byt dispozici. Když jsem preferované byty seřadil do pořadí od nejoblíbenějšího po nejméně oblíbený a pak k pořadím dopsal ceny za pronájem, byla to sestupná řada. Kompletně odevzdanou přihlášku jsem odeslal 28. října.
Hned den poté, v pátek 29. října, mi byla učiněna nabídka k pronájmu bytu, který byl na mém seznamu na třetím místě. Jedná se o byt v devátém patře se dvěma ložnicemi a celkovou plochou přibližně 77 čtverečních metrů s okny na východ a výhledem na Zaandam. Je k dispozici za cenu 1085 eur měsíčně plus 65 eur poplatek za služby. K tomu samozřejmě voda, elektřina a telekomunikační služby podle potřeby. Jakožto moderní budova zde není připojení k zemnímu plynu a o vytápění a teplou užitkovou vodu se stará pro každý byt samostatné tepelné čerpadlo systému voda/voda doplněné 150l zásobníkem pro teplou užitkovou vodu. Nájemníci tedy sdílejí pouze společný zemní kolektor, který slouží jako zásobárna energie.
Pryč z Amsterdamu
Po několika dnech těžkého rozhodování jsem se rozhodl nabídku přijmout. Asi nejtěžší bylo přijmout fakt, že už nebudu bydlet v centru Amsterdamu, ba dokonce nebudu ani bydlet v Amsterdamu a prakticky pro veškeré cesty budu záviset na místních drahách, nebo poměrně dlouhé jízdě na kole (asi hodinu). Na druhou stranu, smlouva je na dobu neurčitou, po prvním roce vypověditelná z mé strany, jinak ale bez možnosti výpovědi ze strany pronajímatele. Také proti současnému stavu ušetřím přibližně 400 eur každý měsíc, což není úplně zanedbatelná částka.
Po potvrzení zájmu jsem se musel osobně dostavit do realitní kanceláře, kde si zkopírovali můj občanský průkaz. Vlastní smlouvu pak připravili k podpisu 8. listopadu s tím, že pronájem začne 7. prosince. Podpis smlouvy probíhal celý online ve speciálním prostředí, které se vyznačovalo tím, že smlouvy před podpisem nebylo možné vytisknout, ani z nich kopírovat text. Což vzhledem k tomu, že šlo o několik stránek nizozemštiny nebylo úplně příjemné.
V úterý sedmého prosince jsem tedy obdržel klíče od svého nového bytu a ač to vypadá, že to je vlastně konec příběhu, ve skutečnosti se tím otevřel nový a jak se ukázalo, psychicky mnohem náročnější příběh zařizování nového bytu a stěhování. Ale o tom zase někdy příště.
Vyhozen z bytu kvůli zákonné ochraně nájemníka
Oficiálním zdůvodněním mé výpovědi ze současného bytu je, že jeho majitel, který je toho času v Brazílii, se plánuje vrátit a využívat svůj byt ke svému vlastnímu bydlení. Je to ale skutečně tak?
Nejdřív jsem o tom nepochyboval. Se správcem bytu jsme měli vždy excelentní vztahy, nejsem si vědom, že by se mnou byl jakýkoli problém. Jenže když jsem o tom, že se stěhuju pryč a že se majitel chce vrátit, informoval souseda, okamžitě reagoval slovy: „Tomu nevěřte. Určitě tu bude nějaký další nájemník.“ Načež mi vysvětlil, že pravý důvod mé výpovědi nejspíše tkví v zákonných podmínkách chránících nájemníky.
Totiž i v případě, máte-li smlouvu na dobu určitou, která se automaticky prodlužuje, pokud doba trvání nájmu přesáhne dva roky, přejde nájemní smlouva do režimu pronájmu na dobu neurčitou a zakládá tak něco jako český chráněný nájem, kdy pronajímatel může smlouvu vypovědět jen ze zákonem stanovených důvodů. To si samozřejmě můj pronajímatel nemůže dovolit, pokud se skutečně někdy chce vrátit a byt využívat pro svou vlastní potřebu.
Dá se říct, že jde o skoro ukázkový příklad efektu nadměrné regulace – motivací zákonodárce bylo nepochybně poskytnout nájemníkovi větší bezpečí tím, že pokud vydrží aspoň dva roky, nemůže ho pronajímatel jen tak vyhodit. Realita je ovšem taková, že jen kvůli tomuto pravidlu jsem teď přesně po 23 měsících vyhozen z bytu, přestože můj vztah s pronajímatelem byl až do této chvíle oboustranně výhodný.
Kdybych se býval zajímal víc o práva spojená s nájemním bydlením, mohl jsem takovouto výpověď předvídat a shánět vhodný byt už v průběhu loňského roku a ušetřit si stres s tím, co dělat, když žádný byt včas neseženu. Tak jako tak bych se ale stěhování vyhnout nedokázal.
