Skutečně dynamické ceny elektřiny

Díky energeticky efektivnímu bytu, fixované ceně elektřiny a především velmi štědrým plošným vládním podporám skončil účet za elektřinu v roce 2022 příjmem 190 eur. Tato situace se ale letos opakovat nebude. Po půlroce na cenovém stropě jsem se rozhodl změnit dodavatele elektřiny za takového, který nabízí skutečně dynamické ceny. Moje cena elektřiny se teď mění každou hodinu a nejlevnější bývá v neděli odpoledne.

Když prvního ledna 2023 skončila fixovaná cena dodavatele Vattenfall, automaticky mě převedli na smlouvu na dobu neurčitou a zvýšili koncovou cenu z 27 na 84 centů za kilowatthodinu. Před extrémním nárůstem účtů jsem byl chráněn jen díky vládnímu zastropování koncové ceny za 40 centů. Takže jednotková cena zdražila jen o 48 procent.

Protože se situace na trhu zlepšovala, byl mi od prvního dubna nabídnut lepší tarif s cenou 48 centů za kilowatthodinu. Vzhledem k tomu, že tato částka je také nad cenovým stropem, prakticky k žádné změně nedošlo. Vattenfall se mezi tím na svých stránkách vychloubal, jak už velká část odběratelů konzumuje elektřinu pod cenovým stropem a já měl pocit, že na mě nějak zapomněli. Konečně na konci května i mně s velkou slávou oznámili, že od července bude má elektřina stát 38 centů za kilowatthodinu, tedy 2 centy pod vládním stropem.

Měním poskytovatele elektřiny

Ta zpráva mě konečně rozhoupala k experimentu, o kterém jsem už nějakou dobu přemýšlel: výměně dodavatele elektřiny za takového, který účtuje skutečně dynamické sazby elektřiny měnící se každou hodinu podle aktuální ceny na trhu. Jedním z takových dodavatelů je Zonneplan, společnost, která kromě prodeje elektřiny nabízí také instalaci fotovoltaických elektráren a nabíječek pro elektromobily.

Cenová nabídka je velmi přímočará: koncová cena za kilowatthodinu se skládá z aktuální ceny na trhu (používá se predikce den dopředu EPEX Day-ahead) zvýšené o 21% DPH a dále marže ve výši 2 centů a vládou stanovené daně z elektřiny ve výši 15,2 centů. Fixní poplatky jsou velmi podobné s Vattenfallem: 6,25 eur měsíčně plus poplatky distributorovi, mínus sleva na dani z elektřiny, jak jsem o tom psal minule.

Žádost o změnu dodavatele jsem vyplnil online. Jako ověření, že na adrese skutečně bydlím, bylo potřeba poskytnout sériové číslo elektroměru. Změnu jsem mohl načasovat na den, kdy se mi to bude hodit, zvolil jsem tedy prvního července, takže je změna krásně zarovnaná na celé půlroky.

Dvakrát připojený elektroměr

Brzy po uzavření smlouvy přijde poštou malá krabička. Nemá žádné ovládací prvky, jen z ní kouká kousek plochého kabelu zakončeného modulárním konektorem. Jedná se o Zonneplan connect, zařízení určené k připojení do portu P1 na chytrém elektroměru. Zařízení dokáže z elektroměru odečítat údaje o spotřebě a v reálném čase je prostřednictvím vestavěného LTE-M odesílat dodavateli.

Díky tomu může aplikace zobrazovat okamžitou spotřebu a případně i řídit fotovoltaickou elektrárnu nebo nabíječku pro elektroauto. Pro fakturaci se ale krabička nepoužívá. Místo toho se používají čtvrthodinová data z portu označeného jako P4, který je přímo uvnitř elektroměru připojen k CDMA modemu a posílá jednou denně 96 hodnot provozovateli distribuční soustavy, který je následně přeposílá dodavateli elektřiny. Můj elektroměr je tedy připojen hned ke dvěma různým mobilním datovým sítím, což je přesně o dvě víc, než naprostá většina elektroměrů v Česku.

Nejlevnější elektřina je v neděli odpoledne

Od soboty prvního srpna tedy platím za elektřinu každou hodinu jinou sazbu. Hned první týden ukázal trend, který od té doby platí stále: nejdražší elektřina je v ranních a večerních špičkách. V noci je elektřina sice levnější, ale stále dražší než odpoledne za slunečného a větrného dne. Hned v neděli druhého srpna došlo k extrémní situaci, kdy tržní cena na několik hodin klesla až na mínus 500 eur za megawatthodinu. Podle toho o jak kulaté číslo jde se zřejmě jedná o nejnižší možnou cenu. Po započítání daní a marží se taková cena projeví jako mínus 43 centů za kilowatthodinu.

K takovému jevu ale dochází jen velmi zřídka - od začátku roku do konce července byla koncová cena záporná jen během patnácti hodin. Mnohem častější situace během přebytku elektřiny vypadá tak, že cena na trhu osciluje kolem nuly, čili koncová cena včetně daní a marží osciluje kolem 17 centů za kilowatthodinu. V každém případě i v těch hodinách, kdy je elektřina nejdražší, její cena nepřekročila vládní strop 40 centů, nanejvýš dosáhla na 38 centů, tedy stejné hodnoty, za kterou mi chtěl Vattenfall prodávat elektřinu 24 hodin denně. Je tedy jasné, že se změna dodavatele vyplatila. Měsíc červenec skončil s průměrnou cenou 22,3 centů za kilowatthodinu, proti červnu jde tedy o úsporu 45 procent.

Zrušení cenového stropu se není třeba bát

Do konce tohoto roku platí cenový strop 40 centů za kilowatthodinu. Ten je závazný i pro prodej podle okamžitých tržních cen. Pokud by tedy průměrná denní cena vystoupala nad tuto hodnotu, strop se uplatní a až do 2900 kWh ročně budu vyšší ceny ušetřen. Problém je, že není jisté, zda podobný strop bude v platnosti i příští rok. Rozhodl jsem se proto prozkoumat historická data o tržních cenách elektřiny.

Zatímco výše odkázaná webová stránka EPEX data o trhu prodává, úplně stejná data jsou k dispozici zdarma na webu evropské instituce ENTSO-E. Nabízejí i přístup pomocí API, napsal jsem proto skript, který dokáže data stáhnout, zobrazit a vypočítat koncové ceny. Ověřil jsem, že mnou vypočtené koncové ceny se přesně shodují s těmi, které uvádí aplikace dodavatele elektřiny.

Dále jsem stáhnul ceny od počátku tohoto roku, abych zjistil, jak často dojde k překročení cenového stropu. V celém prvním pololetí, které čítá 4343 hodin, byl překročen cenový strop pouze během 127 hodin, tedy v necelých třech procentech hodin. Nejvyšší koncová cena byla 50 centů za kilowatthodinu. Je tedy velice pravděpodovné, že nikdo, kdo používá okamžité tržní ceny, za celý tento rok vládní strop vlastně nepotřeboval. Proti tomu zákazníci tradičních dodavatelů, jakým jsem byl první půlrok i já, byly pomocí cenového stropu chráněni před předraženými cenami elektřiny z loňských zásob, kdy tržní hodnoty rostly nade všechny meze.

Jak vypadají dynamické ceny v Česku?

Protože platforma ENTSO-E nabízí i data o českých tržních cenách (jsou stejné jako ty na webu OTE), pokusil jsem se vypočítat, jak by vypadaly koncové ceny sestavené podle podobných kritérií. Později jsem přišel na to, že i v Česku existují dodavatelé nabízející dynamické ceny na podobném principu: bezDodavatele nebo Bidli, kterou zprostředkovávali Skauti.

Například bezDodavatele prodává za tržní ceny přepočtené středovým kurzem ČNB na koruny s marží 30 haléřů na kilowatthodinu bez DPH. Oproti Nizozemsku je v Česku asi dvacetkrát nižší daň z elektřiny, ale zase je potřeba platit navíc i regulované ceny za distribuci. Ty v Nizozemsku neexistují, jsou zřejmě součástí daně z elektřiny.

Tady je příklad koncových cen pro jednotarifní plán distribuční sazby D02d. Je vidět, že české ceny jsou méně extrémní a oscilují někde kolem šesti korun za kilowatthodinu. Nejspíš za tím bude menší podíl solárních a větrných elektráren, jejichž (často málo regulovaná) nadprodukce tlačí ceny na nizozemském trhu až do záporných hodnot.

Tím zásadním kamenem úrazu ale samozřejmě je, že drtivá většina elektroměrů je nepřipojená. Odečty jsou prováděny jednou ročně pochůzkou. Pokud se mezi odečty změní cena jednou nebo dvakrát, navíc ne o příliš velkou hodnotu, dá se množství spotřebované elektřiny za různé ceny odhadnout pomocí typického průběhu spotřeby. Pokud se ale cena mění každou hodinu, změní se za rok víc než osm tisíckrát, navíc v poměrně velkém rozsahu.

Podle často kladených dotazů na stránkách bezDodavatele se cena u nepřipojených elektroměrů skutečně určovala podle typového diagramu dodávky, než tomu od prvního ledna 2023 učinilo přítrž nařízení vlády, které zakazuje uzavírat nové smlouvy s dynamickými cenami pro odběratele bez průběhového měření. Tím jsou v Česku vybaveny v podstatě jen domácnosti vlastnící fotovoltaickou (nebo jinou) elektrárnu. Je ale možné, že na vlastní žádost a za příslušný poplatek lze chytrý elektroměr nechat nainstalovat i do obyčejné domácnosti bez výroby elektřiny.

Zdrojová data ke grafům uvedeným v tomto příspěvku jsou v tomto sešitu Google. Další informace a grafy o výrobě elektřiny v Nizozemsku lze najít na stránce Berta Hubberta.

Příliš velká přesnost je někdy na škodu

Během července mi Vattenfall doručil závěrečné vyúčtování. V něm přehledně uvádí, jaká byla spotřeba během jednotlivých období, jaká pro tato období platila cena a kolik byla tedy celková cena. V přehledu za jednotlivé kalendářní roky nejdříve uvádí průměrnou cenu za celý rok, potom níže rozepisuje konkrétní hodnoty cen v jednotlivých obdobích. Moje vyúčtování začíná 13. prosince 2022, takže v kalendářním roce 2022 jsem měl jen jednu cenu, která by se logicky měla shodovat s průměrnou cenou za tento rok. Ale neshoduje se, průměrná cena je o 0,000060 eur nižší.

Může za to nejspíš nědělitelnost eurocentu. Protože se část celkové ceny za elektřinu odvádí vládě jako daň na zvláštní účet, musí být zaokrouhlena na celé centy. Zatímco tedy cena v detailním rozpisu je vypočítaná ze všech složek korektně bez zaokrouhlování, průměrná cena v přehledu je zpětně vypočtená z celkové ceny podělené celkovou spotřebou, přičemž celková cena je součtem zaokrouhlené celkové ceny za dodanou elektřinu a zaokrouhlené ceny daně z elektřiny. Zřejmě jsem díky tomuto zaokrouhlování jeden cent ušetřil. Zároveň to ale znamená, že uvádět hodnoty s tolika desetinnými místy nemá velký význam a spíše čtenáře mate.