Do Nizozemska se lidé často stěhují proto, že je to jedna z mála zemí EU, kde se dá snadno domluvit anglicky. Při nejmenším ve velkých městech to určitě platí a ve svém okolí mám i pár kolegů, kteří se ani po víc než deseti letech pobytu jinak než anglicky nedomluví. Bez znalosti místního jazyka vám ale vždy spousta věcí uniká, ať už je to diskuze se sousedy nebo možnost sledovat lokální média. Proto jsem se v polovině roku 2021 rozhodl začít se nizozemštinu učit.

I'm on a 3000 day learning streak!

Náskok díky Duolingu

O webové stránce a aplikaci Duolingo jsem se dozvěděl někdy na konci roku 2015. Tou dobou jsem také začal objevovat německé pohraničí a začalo mi být líto, že jsem až do té doby němčinu bojkotoval. Zkusil jsem tedy kurz němčiny vyučovaný pomocí angličtiny. Nezačínal jsem úplně od nuly, němčinu jsem studoval na univerzitě dva roky jako povinný druhý cizí jazyk.

Přibližně během roku se mi podařilo kurz němčiny dokončit – tehdy byla kurikula v Duolingu mnohem méně obsáhlá – žádný velký efekt ale nenastal. K němčině jsem časem přidal španělštinu a tuhle dvojici studoval každý den.

Nizozemštinu nelze kombinovat s němčinou

Zatímco dvojice španělština - němčina je na studium celkem bezproblémová, o kombinaci němčiny a nizozemštiny se to samé napsat nedá. Tyto jazyky jsou si příliš podobné, mají ale mimo jiné výrazně odlišný pravopis. Když jsem tedy na konci roku 2019 zjistil, že se budu stěhovat do Nizozemska, přepnul jsem Duolingo na nizozemštinu a s němčinou i španělštinou jsem skončil.

Nizozemštinu jsem procvičoval každý den půl druhého roku, avšak stejně jako s předchozími pokusy to samo o sobě nevedlo k tomu, že bych se byl schopen dorozumět. Z mého anekdotického pozorování tedy plyne, že Duolingo není dostatečný prostředek k osvojení cizího jazyka. To ovšem neznamená, že je zbytečné, právě naopak: díky velmi dobře zpracované gamifikaci vás donutí věnovat každý den pár minut procvičování, i když se vám zrovna nechce. Takové neustálé opakování pomůže osvojit si slovní zásobu i syntaktická pravidla.

Rychle vzhůru v kurzu

V září 2021 jsem se přihlásil do jazykového kurzu. Vybral jsem intenzivní variantu se dvěma lekcemi týdně, s tím, že dvanáct lekcí pokryje polovinu kurzu A1. Do konce roku jsem tak dokončil úroveň A1 a během prvního čtvrtletí roku 2022 i úroveň A2. To vypadá na první pohled jako rychlý postup, ovšem jen do chvíle, než si ve společném evropském referenčním rámci přečtete, že úroveň A2 jsou jen falešní začátečníci, tedy ke skutečné znalosti jazyka je stále celkem dlouhá cesta.

Přesto si dovolím tvrdit, že tyhle první kurzy měly největší přidanou hodnotu, protože na nich byla vysvětlena základní pravidla pravopisu a výslovnosti. Například, že samohlásky, kterými končí slabika, se vždy vyslovují dlouze: město Edam proslulé výrobou jednoduchého trvanlivého sýra se tedy vyslovuje jako [ej-dam].

Tohle jsou přesně ty znalosti, které se mechanickým opakováním frází v Duolingu naučíte jen těžko, ale jakmile si je osvojíte, najednou do sebe začnou věci zapadat.

Na Zoomu, offline i hybridně

V roce 2021 stále zuřila covidová pandemie. První část kurzu jsem absolvoval videokonferenčně. Byl jsem nadšený z toho, jak efektivně vyučující používali všechny nástroje, které Zoom tehdy nabízel, včetně sdílených tabulí, anotací, či oddělených místností, kde můžou studenti procvičovat ve dvojici. Abych vyzkoušel oba přístupy, na druhou část jsem se přihlásil do prezenční varianty. Ta se však stejně různě proměňovala na online či hybridní variantu v souvislosti s aktuálně se měnícími ochrannými opatřeními či tím, jak se jednotliví kurzisté ocitali v izolaci.

Nakonec jsem dospěl k názoru, že mi prezenční forma vyhovuje o něco víc a také, že hybridní varianta je patrně ze všech nejhorší; vzdálení účastníci budou vždy jen účastníky druhé kategorie.

Nové výzvy s úrovní B1

Ve druhém čtvrtletí roku 2022 jsem navázal kurzem B1, který byl na rozdíl od úrovně A rozdělen hned na čtyři části po 12 lekcích. Zvolil jsem standardní variantu kurzu s jednou lekcí týdně, mimo jiné proto, že s koncem covidových omezení začaly být plánované první pracovní cesty a já nechtěl zameškat příliš mnoho lekcí.

Ukázalo se, že úroveň B1 je mnohem náročnější zejména s ohledem na slovní zásobu. Zatímco v předchozích kurzech jsem si vystačil se slovy, která už jsem znal z Duolinga, pro tuto úroveň už to nestačilo. Naštěstí se poměrně velká část kurzu věnuje právě i procvičování slovní zásoby.

Asistované čtení učebnice

Čím vyšší úroveň kurzu navštěvuji, tím míň se zdají být užitečné jednotlivé lekce. Během nich se totiž věnuje čas především interakci mezi účastníky a případně skupinové konzultaci. Hlavní část učení probíhá během domácích úkolů samostatně, pouze s učebnicí. Jazykový kurz tak je vlastně hlavně prostředkem, jak se donutit každý týden otevřít učebnici a splnit několik úkolů. S trochou dobré vůle je nejspíš možné naučit se stejné množství informací bez nutnosti návštěvy kurzu, pouze s několika konzultacemi.

Na druhou stranu, možnost hovořit s ostatními kurzisty, kteří jsou na podobné úrovni, považuji za velmi přínosnou: na rozdíl od rodilích mluvčích obvykle mluví pomalu a používají velmi omezenou slovní zásobu.

Ubývající počet kurzistů

Od září 2022 do února 2023 jsem opět v intenzivních kurzech dokončil úroveň B1. Na rozdíl od předchozích úrovní, kdy bylo k dispozici několik paralelních tříd, se tady nabídka ztenčila na jedinou: počet zájemců o vyšší úroveň totiž prudce klesá a moje skupina měla už jen pět členů.

Když jsem na konci kurzu B1 zjistil, že moje škola kurz B2 v intenzivní variantě nenabízí a do startu řádné varianty zbývá šest týdnů, rozhodl jsem se vyzkoušet konkureční službu, která intenzivní kurzy B2 nabízí. Jednalo se o online lekce vyučované moderní formou bez učebnic, kde se všechno dělo ve speciálním online prostředí.

Bylo to velmi intenzivní. Kromě dvou velmi intenzivních lekcí týdně šlo o domácí úkoly, které mezi každou lekcí vyžadovaly minimálně dvě hodiny práce. Prakticky tedy veškerý volný čas padl na studium. Rozhodl jsem se, že radši zpomalím a na druhou část kurzu B2 už se přihlásím do původní školy běžným tempem jedné lekce týdně.

Druhá část ale nakonec kvůli nedostatečnému zájmu nebyla otevřena a tak mi nezbylo než začít třetí částí a pokračovat po letních prázdninách druhou částí. Tím se dostávám k lednu 2024 kdy jsem opět nenašel místo ve čtvrté části a tak jsem se namísto toho přihlásil k prohlubovacímu kurzu úrovně B2. Ten měl celkem dvě části po 12 lekcích a jeho cílem bylo připravit kurzisty jak na přechod na kurz C1, tak i na státní zkoušky z nizozemštiny jako druhého jazyka na úrovni B2.

Státní zkoušky

Snad pod tlakem spolukurzistů, snad ze zvědavosti, rozhodl jsem se ke státním zkouškám z nizozemštiny přihlásit také. Mají celkem čtyři části: poslech, psaní, čtení a mluvení. Každá část stojí padesát eur a dá se absolvovat samostatně. Zkouška probíhá ve stejný čas na několika místech v celé zemi, zřejmě za účelem předcházení podvádění. Všechny zkoušky jsou prováděny na počítačích ve speciálních místnostech, kam je zakázáno vnášet jakoukoli elektroniku.

U zkoušek ze čtení a poslechu je nutné vybrat správnou odpověď z nabízených možností. V případě poslechu je možné zvukovou nahrávku slyšet jen jednou. Test ze psaní trvá sto minut a obsahuje 10 úloh, ze kterých sedm je jednoduchých a vyžadují doplnit pouze několik slov, zbývající tři jsou komplexní a vyžadují napsat nějaký složitější útvar, třeba e-mail.

Konečně zkouška mluvení je asi nejtěžší ze všech, i když trvá jen 30 minut. Postupně jsou ukázány nejrůznější životní situace, je přehrána nahrávka někoho, kdo s vámi mluví a následně se ozve zvukový signál a máte 20 sekund na nahrání odpovědi. Protože test běží automaticky, všichni uvnitř testovací místnosti začnou mluvit ve stejný okamžik. Je tedy potřeba neposlouchat okolí a soustředit se na vlastní promluvu.

Mám úroveň B2

Výsledky zkoušek byly zveřejněny až po pěti týdnech. K mému velkému překvapení jsem všemi čtyřmi částmi prošel, byť u zkoušek z psaní a mluvení k neúspěchu moc nechybělo. Dostal jsem tedy diplom svědčící o úspěšném složení zkoušky, který mi umožňuje mimo jiné přihlásit se ke studiu na univerzitě nebo požádat o občanství. Ani jedno zatím neplánuji.

Diploma staatsexamen Nederlands als tweede taal programma II

Učení tím ale nekončí. Sice už se dokážu domluvit v jednoduchých situacích, moje úroveň ale stále nestačí k plnohodnotné schopnosti dorozumět se. Za pár týdnů začnu tedy čtvrtý rok kurzů nizozemštiny, tentokrát na úroveň C1.