Telekomunikační infrastruktura v Nizozemsku
Během přípravy samoinstalace internetové přípojky jsem několikrát rozebral telefonní zásuvku z osmdesátých let, abych se přesvědčil, zda do bytu skutečně vedou dva telefonní páry. Při té příležitosti jsem podrobně prozkoumal, jak vypadá nejen metalická infrastruktura v Nizozemsku.
Tenhle typ zásuvky je ještě z doby, kdy byla telefonní síť monopolem a veškeré vedení až po koncovou zásuvku spravovala správa pošt, telegrafů a telefonů, předchůdce dnešního KPN. Rozebral jsem ji, abych zjistil, jestli tam opravdu vedou dva telefonní páry, jak mi tvrdili XS4ALL.
Jistým vodítkem, že tomu tak bude, byl původní modem od Tele2, který na mě udělal velmi dobrý první dojem. Jednalo se o Wi-Fi router s podporou VDSL2 a to ještě dokonce s podporou bondingu dvou párů DSL linek. Operační systém tohoto modemu značky Technicolor je navíc založen na OpenWRT, to zní velmi dobře, co víc si přát?
Bohužel výrobce se rozhodl nedodávat zařízení do běžné obchodní sítě, ale místo toho jej nabízet pouze prostřednictvím operátorů. Firmware je tak vždy upraven na míru konkrétnímu operátorovi a uživatel má do zařízení pouze uživatelský přístup, kterým může tak maximálně zkontrolovat spojení DSL modemu a nastavit název a heslo Wi-Fi sítě.
Tento router má tedy dva DSL modemy, ale jen jednu vstupní zdířku s modulárním konektorem 6p4c. Jediné možné vysvětlení tedy je, že jde o zapojení RJ-14: první modem je zapojen na vnitřní dvojici kontaktů a druhý modem na vnější. K modemu je dodávaný klasický telefonní kabel s koncovkami 6p4c na obou koncích, který ovšem obsahuje 4 dráty. Na jeho druhém konci je redukce na starou telefonní zásuvku, kde je vnitřní pár zapojen na horní dva kolíky a vnější pár na dva spodní. Že by tedy místní telefonní zásuvky byly už z dávné historie připraveny na DSL bonding? Rozebrání zásuvky ukázalo, že tomu tak není a daná redukce ve skutečnosti přivádí druhý modem na úplně jiné signály. Ničemu to nevadí, protože Tele2 beztak bonding nepoužívá a druhý modem je ve firmware routeru vypnut.
Podobné zapojení telefonních zásuvek
Do bytu opravdu vedou dva páry, resp. přesněji jedna čtyřka, pokud bych se měl držet telekomunikačního žargonu. Zatímco první pár s vodiči a (červený) a b (modrý) je připojen na horní dvě zdířky staré telefonní zásuvky, druhý pár je přišroubován ke svorkám 2a (bílý) a 2b (oranžový), které ovšem nevedou nikam – spodní dvě zdířky telefonní zásuvky místo toho slouží pro zem (používalo se pro funkci zemnícího tlačítka, obvykle na pobočkových ústřednách, zde nezapojeno) a EB neboli externí zvonek, který mohl být někde na zdi a zvonil současně se zvonkem v telefonním přístroji.
Úplně stejné zapojení měly i staré československé telefonní zásuvky se čtyřmi nožovými kontakty. Jediný rozdíl je zde v zapojení přídavného zvonku, který se v Československu zapojoval paralelně se zvonkem v přístroji, v Nizozemsku se zapojuje sériově. To vypadá jako lepší nápad, vezmeme-li v potaz, že telefonní linka je proudová smyčka a tedy paralelní spojení dvou zvonků nemusí úplně spolehlivě rozdělovat proud mezi dva potenciálně rozdílné zvonky. Nevýhodou ovšem je, že v Nizozemské telefonní zásuvce, kde se přídavný zvonek nepoužívá, musí být zapojena propojka mezi zdířkou EB a b, jinak telefonní přístroj nezvoní. Moderní telefonní přístroje ovšem toto speciální zapojení zvonku ignorují a používají pouze horní dvě zdířky. Všechny ostatní telefonní kabely a adaptéry, které jsem dostal s novým modemem nebo našel v bytě, už byly jen dvoudrátové a spodní dvě zdířky nechávaly nezapojené.
Původně jsem přemýšlel o tom, že druhý pár připojím na spodní zdířky a upravím jednu z redukcí tak, aby používala spodní zdířky místo horních. Jak se ale zprovozňování nové přípojky zdržovalo, začal jsem mít zájem na tom, abych mohl mít připojeny obě linky zároveň. Zvažoval jsem několik možných řešení, bral v potaz i jejich estetičnost. Nakonec zvítězila samostatná modulární zásuvka, kterou jsem přišrouboval rovnou pod svorky 2a a 2b.
Novější domy mají demarkační bod
Bydlení ve starším domu je zde výhoda v tom, že koncový bod telekomunikační sítě je umístěn v podobě telefonní zásuvky přímo v obývacím pokoji bytu. Připojený DSL modem má tedy optimální umístění.
Novější domy už mají telefonní instalaci provedenou obdobně jako elektroinstalaci - vedení veřejné telefonní sítě končí ve skříňce měřičů každého bytu v takzvaném demarkačním bodě IS/RA. Na něm je buď šroubovací svorkovnice, nebo přímo dvojice modulárních konektorů a odtud pokračuje bytové telefonní vedení v gesci majitele bytu – tedy teoreticky.
Prakticky zde, podobně jako v Česku, analogové telefonní linky jen dožívají, ISDN BRI bylo vypnuto 1. září 2019, v roce 2021 jej budou následovat primární ISDN přípojky pro firmy. Nově zřízené DSL linky jsou zde výhradně nahé, bez analogové telefonní služby a tedy i bez splitteru a na rozdíl od Česka ve standardu G.992.3 Annex A.
Pevný telefon jedině jako VoIP
Pevný telefon se zde zavádí výhradně prostřednictvím VoIP brány, kterou jsou vybaveny snad všechny kabelové a DSL modemy, které tu zákazníci operátorů dostávají. A aby nebyly parametry DSL linky nepříznivě ovlivněny vnitřním telefonním vedením v bytě zákazníka, doporučují operátoři instalovat DSL modem ne dále než půl druhého metru od demarkačního bodu. V praxi tedy bude mít většina zákazníků DSL modem přimo ve skříňce měřičů a bytové vedení bude případně napojeno až do FxS portu VoIP brány. Přítomnosti modemů ve skříňkách měřičů jsem si ostatně všímal i při prohlídkách bytů k pronájmu.
DSL bonding je tu běžná věc
Pro českého zákazníka je DSL bonding, tedy sloučení dvou samostatných DSL linek do jednoho připojení, stále poměrně exotickou záležitostí, vždyť ji CETIN začal nabízet teprve začátkem roku 2020 a to pouze v kombinaci s jimi dodaným modemem. Tuto velkoobchodní nabídku největší maloobchodní prodejci DSL služeb ignorují, takže většina uživatelů na bonding nedosáhne.
A i v případě, kdy jsou splněny technické podmínky (dostatečné množství telefonních párů) a požádáte o službu s CETINem dodaným Terminátorem, bonding vám beztak zřídí jen v případě, že vaše vedení není dostatečně kvalitní, aby služba na něm provozovaná dosahovala rychlosti daného profilu. Máte-li tedy například službu na profilu 17a, zřídí vám bonding jen v případě, že namísto rychlosti 100 Mb/s dosahuje linka rychlosti 55 Mb/s nebo méně. Bonding se v Česku tedy de facto nepoužívá ke zvýšení dosažitelné rychlosti, ale spíš k nápravě špatných podmínek telefonního vedení.
V Nizozemsku je situace úplně jiná. Od roku 2015 tu probíhají masivní investiční akce do národní optické infrastruktury, která zahrnuje v první fázi FttC, tedy optické připojení předsunutých DSLAMů, postupně stále více domácností přichází na přímé optické připojení FttH. Ve městech má většina bytů k dispozici místní měděné vedení do předsunutého DSLAMu. Ty podporují nejčastěji právě profil 17a včetně vectoringu a většinou není problém dosáhnout plné rychlosti daného profilu. Bonding je tu dostupný za příplatek a jeho hlavním účelem je zdvojnásobení dosažitelné přenosové rychlosti.
Hledáme předsunutý DSLAM
Můj DSL modem hlásí, že délka vedení mezi modemem a DSLAMem je asi 320 metrů. Vydal jsem se proto v okruhu zhruba 200 metrů hledat místo, kde by takový DSLAM mohl být ukryt. Nakonec to nebylo příliš těžké, vzhledem k tomu, že bydlím na poměrně malém ostrově a nepředpokládal jsem, že jednotlivá účastnická vedení povedou pod vodou. Postupně jsem tedy obešel všechny uliční skříně a hledal takovou, která bude vydávat hluk od aktivního chlazení DSLAMů. Nakonec jsem našel pouze jedinou, zhruba 200 metrů od domu.
V encyklopedii KPN je kromě detailů o různých přípojkách také fotka, jak vypadá takováto uliční skříň uvnitř.
Zákazníka si tu váží, i když dává výpověď
Pamatuji si, jak jsem v Česku dával výpověď operátorovi UPC. Bylo potřeba napsat dopis, odeslat ho, a pak ještě vrátit zapůjčený modem. Ten bylo potřeba vrátit poštou, což obnášelo nutnost sehnat krabici (montér ho přinesl bez krabice), napsat adresu, vyplnit podací lístek a donést ho na poštu. Tam mi ještě pošťačka poradila, že pokud je to vrácení modemu pro UPC, nestačí to poslat jako obyčejný balík, ale je potřeba poslat zásilku doporučeně – to proto, že udajně obyčejné balíky naschvál nepřebírají a posílají zpět, aby mohli následně vymáhat pokutu za nevrácení modemu.
Zajímalo mě, jak proběhne výpověď u Tele2, protože tato společnost také trvá na vrácení modemu po ukončení služby. Ten zážitek nemohl být odlišnější.
Když se blížil termín konce smlouvy, přišla poštou prázdná krabice a průvodní dopis s popisem, která zařízení a které kabely chtějí vrátit. Nechyběl ani samolepící adresní štítek, oznamující, že poštové hradí adresát. Stačilo tedy do přijaté krabice vložit veškeré zařízení, krabici zavřít, přilepit štítek a odnést na poštu.
Moc bych si přál, kdyby se takhle začali chovat i čeští operátoři. Výpověď přeci není žádná zrada, ale normální součást životního cyklu smluvního vztahu. Ten rozdíl ale vlastně vysvětluje odlišný přístup místních poskytovatelů. Ve mně zkušenost s UPC zakořenila averzi k pronájmu jakéhokoli zařízení od poskytovatele. Lidé tady nemají se zařízením od operátora žádný problém, protože vědí, že když se rozhodnou službu ukončit, nebude s jeho vrácením žádný problém.