Jedna z výhod nájemního bydlení je v tom, že když se v bytě něco porouchá, je na pronajímateli, aby se postaral o nápravu. To ale neznamená, že by s tím nájemník neměl žádné komplikace. Proto, když pračka jednoho dne během praní začala vydávat zvuky, jako by se v bubnu točila dlažební kostka, prošel jsem si hned několika fázemi smutku. Vše se naštěstí nakonek obrátilo k lepšímu.

Nová pračka se sušičkou

Fáze popírání

Problém s pračkou, který se poprvé projevil někdy v říjnu při praní ložního prádla, jsem nejprve popíral: „třeba jsem ji moc naplnil,“ „velké kusy se špatně vyvažují“ a podobně. Protože hluk zejména při odstřeďování byl tak velký, že jsem čekal, že se pračka každou chvíli rozletí na kusy, ale nakonec se nic nestalo, zašel jsem ve svém popírání ještě dál a záměrně nechával pračku prát v době, kdy jsem nebyl doma s tím, že co uši neslyší, to srdce nebolí.

Když jsem pak na konci ledna jednou zůstal doma, a zjistil, že je to snad ještě horší, došlo na nevyhnutelné a bylo potřeba problém řešit. Obrátil jsem se na pronajímatele a přesně jak jsem čekal, bylo mi odsouhlaseno, ať pozvu opraváře a následně a na základě jeho verdiktu rozhodneme další postup.

Cena práce činí většinu praček neopravitelnými

Hodnota práce v Nizozemsku je ještě vyšší než v Česku. Samotná návštěva opraváře stojí zhruba 40 eur, bez ohledu na výsledek. Vlastní oprava pak vyjde na podobnou částku plus cenu náhradních dílů. Nejlevnější nová pračka přitom stojí třeba 350 eur, takže je jasné, že i jednoduchá oprava stojí zhruba polovinu ceny nové pračky a složitější oprava se prostě nevyplácí.

V bláhové naději, že na vině je jen něco jako tlumič rázů, jsem objednal opraváře z obchodu CoolBlue, což je taková místní Alza. Jeho výhodou proti jiným bylo, že cenu za konzultaci, 40 eur, v případě neúspěšné opravy vrátí v podobě slevy na nákup nové pračky. V pondělí prvního února jsem tedy vyplnil formulář žádosti o opravu. Ještě týž den večer mi volal zpátky dispečer a domluvil návštevu opraváře hned na druhý den, mezi devátou a třináctou hodinou.

Asi v jedenáct hodin opravář dorazil. Během dvou minut konstatoval, že nejen, že má pračka poškozené tlumiče, ale zároveň odhalil i nepřijatelnou radiální vůli v ložisku, kterou mi i předvedl: přední otevřený konec bubnu bylo možné od vodorovné osy vychýlit o několik centimetrů. Zkrátka vyžvýkaný koribut. A v tu chvíli bylo jasné, že opravář pračku nespraví, to mi došlo poté, co jsem v rámci domácí přípravy shlédl tohle přes dvacet minut dlouhé instruktážní video.

Mnohem delší čas opravář strávil papírováním a nakonec opět vytáhl z kapsy platební terminál Sumup a nechal si zaplatit 44 eur, z toho čtyři eura parkovného. Sleva na nový nákup se má na účtu CoolBlue objevit do dvou dnů.

Pračka jako služba

Protože na pračce leží sušička, zeptal jsem se opraváře, jestli je něco, na co bych si měl dát v této souvislosti pozor. Opravář mě ale ujistil, že sušička jde položit na libovolnou pračku, příslušný spojovací díl je univerzální. Začal jsem tedy vybírat pračku.

Zaujalo mě, že u pračku je možné pořídit jako službu za měsíční poplatek. Například pračka v hodnotě 749 eur je k dispozici za 49 eur jednorázově a následně 24 eur měsíčně s minimální dobou trvání jeden rok. Prodejce během předplatného garantuje opravu či výměnu do 48 hodin a také bezplatné stěhování pračky. Pro vybavení dočasně pronajatého bytu se to, třeba i díky bezplatnému stěhování, může vyplatit. Snadno se dá ale vypočítat, že po 700 / 24 = 29 měsících je předplatným splacena celá hodnota pračky, která přitom může vydržet klidně dalších 10 let.

Já tedy vybral běžný model od výrobce Bosch, hlavně kvůli tomu, že sušička je stejné značky. Nájemce mi posvětil koupi modelu WAN28005NL za 475 eur. Zbývalo tedy počkat na připsání slevy a provést objednávku.

Tři možnosti instalace

V ceně pračky je i její přeprava za první uzamykatelné dveře, bez výtahu nejvýše do čtvrtého patra, stejně jako odvoz staré pračky ze stejného místa. Za příplatek ve výši dvaceti eur je možné nainstalovat pračku přímo do jejího umístění a také ze stejného místa odvést původní. V této ceně je také nainstalování veškerého příslušenství, které si spolu s pračkou koupím.

Možnosti instalace pračky

Protože v mém případě leží pračka pod sušičkou, a chtěl jsem si být jistý, že tomu tak bude i po její výměně, přiobjednal jsem za dalších 70 eur službu spojení spotřebičů, která v sobě zahrnuje i nový spojovací díl. V nabídce tak zbyla ještě třetí služba, připojení k tahovému vypínači za 50 eur. Žádný tahový vypínač doma nemám, ale velmi mě zajímalo, o co se jedná, když to stojí tolik peněz.

Tahový vypínač přačky

Ukázalo se, že nizozemská elektrotechnická norma byla dříve poměrně přísná vzhledem k instalacím v koupelnách; mimo jiné zakazovala instalaci zásuvek. Ve starých domech proto připojení pračky vypadá tak, že u stropu (ochrana polohou) je namontován tahový spínač, od kterého bez přerušení pokračuje kabel až do pračky. Služba napojení na tahový spínač tedy zahrnuje rozebrání pračky a nahrazení přívodní šňůry delším kabelem, navíc musí být prováděna osobou s příslušnou elektrotechnickou kvalifikací.

Odpadní potrubí na volno

Další zajímavostí nizozemského způsobu připojování spotřebičů je jejich napojení na odpad. Nepoužívají se tu pračkové sifony s tenkou vstupní trubkou, na kterou by se nasunula hadice z pračky, ale klasické umyvadlové sifony, které končí 30cm trubkou z PVC o průměru 40 mm. Hadice z pračky se do téhle trubky jen nastrčí.

Odpad z myčky nádobí

V nabídce instalace se psalo i o možnosti nainstalovat další příslušenství, jako například odbočku typu Y pro připojení pračky a sušičky do společného odpadu. To by se mi líbílo, moc jsem nechápal, proč tak sušička nebyla připojena už původně. Jen jsem si nebyl jistý, jestli to ta má podporuje a bylo mi jasné, že i pokud ano, určitě k ní není hadice. Tu ale naštěstí prodávají také a tvrdí, že je univerzální. Přidal jsem ji do košíku. Celou objednávku jsem dal dohromady v pátek 5. února s tím, že bude doručena hned v sobotu.

Odbočka: jak fungují bubnové sušičky

Sušička je pro mě nové zařízení, takže jsem při této příležitosti věnoval určitý čas výzkumu, jaké vlastně existují, jaký typ mám já a jak přesně fungují. Všechny bubnové sušičky mají velký buben, který na rozdíl od pračky nemá díry na plášti, ale na zadním čele. Je z vnějku obehnán řemenem a přes velký převod spojen s motorem, který je v pravé zadní dolní části přístroje.

Na hřídeli stejného motoru je vzadu taky ventilátor, který tlačí vzduch směrem do kanálu na zadní stěně sušičky, který vede vzduch do středu bubnu. Uvnitř tohoto kanálu je většinou elektrické topení, podobné jako ve fénu na vlasy. Teplý vzduch projde sušeným prádlem a jako vlhký a plný vláken uvolněných z prádla jej opouští kolem předních dvířek.

V případě sušiček prvního typu, tzv. odvětrávaných, je tohle konec příběhu: teplý vlhký vzduch se odvede tlustou trubkou ven z domu. Asi nepřekvapí, že tohle je standard zejména v Severní Americe, kde se energetická neefektivita moc neřeší a naopak je požadován co největší komfort. Našel jsem ale překvapivě dost videí i z Velké Británie, které ukazují tyto typy sušiček.

Kondenzační sušičky mají uzavřený okruh

V Evropě mnohem běžnější jsou sušičky kondenzační, kde vzduch procházející prádlem tvoří uzavřený okruh. Takové sušičky mají pod dvířky filtr jemných vláken, a vzduch jich zbavený pokračuje do výměníku vzduch-vzduch, který je vlevo dole. Teplý a vlhký vzduch je hnán kovovými kanálky, jejichž teplota musí být nižší, než je teplota rosného bodu. Díky tomu zde voda zkondenzuje a o něco sušší vzduch je přiveden k ventilátoru, čímž se cyklus uzavírá. Kondenzát se čerpá čerpadlem buď do nádržky nad bubnem, nebo přímo do odpadu.

Výměník vzduch-vzduch

Pohled na výměník. Vlhký teplý vzduch prochází pěti dutými kanály zleva doprava, chladicí vzduch přichází z pohledu kamery.

U klasické kondenzační sušičky je třeba neustále ochlazovat výměník, aby v něm docházelo ke kondenzaci. K tomu slouží vzduch z okolí, který je nasáván mřížkou v pravém dolním rohu a dalším ventilátorem na hřídeli stále stejného motoru posílán doleva skrz kovová žebra výměníku a ohřátý sušičku opouští kdesi vzadu. Klasické kondenzační sušičky, jakou mám i já, se vyznačují tím, že mají vyjímatelný výměník, který je tak možné čistit od vláken, které projdou prvním filtrem.

Pokud je vzduch kolem sušičky teplý, je to problém, sušička musí topit o to víc. Tenhle problém elegantně řeší nejpokročilejší sušičky s tepelným čerpadlem. Uvnitř je chladicí agregát jako v chladničce. Jeho studená část − výparník − je na místě tepelného výměníku a stará se o ochlazení vlhkého vzduchu. Teplo z něj odčerpané se kompresorem přesouvá do kondenzátoru, který v tomto typu sušičky nahrazuje elektrické topení v předchozích typech sušičky. Tahle sušička si tedy teplo z uzavřeného okruhu na jednom místě půjčí jen proto, aby ho o kousek dál do téhož okruhu vrátila. Díky tomu je v podstatě nezávislá na teplotě vzduchu v okolí a proti klasické kondenzační sušičce spotřebuje asi polovinu elektrické energie. Jedinou nevýhodou je, že výměník není možné vyndat a nelze ho tedy tak snadno čistit.

Asertivní instalatéři

V sobotu 6. února, mezi půl osmou a třináctou hodinou, mělo dojít k doručení nové pračky. Pračku přivezli dva pánové kolem půl desáté. Když jsem jim popsal situaci, poslali mě s ohledem na koronavirové regulace pryč z místnosti. Připadalo mi, že nejsou ze situace úplně nadšení (manipulační prostory nejsou velké), ale mně si nestěžovali. Když rozebrali sestavu a připravili starou pračku k odvozu, ptali se, co všechno po nich chci. Řekl jsem, že bych chtěl připojit sušičku k odpadu, bude-li to možné. Také jsem řekl, že spojovací díl, který jsem objednal, vlastně nepotřebuju, že se přeci dá použít ten, co na té staré pračce zbyl.

Jejich reakce byla nekompromisní: „Tohle není náš spojovací díl, chcete-li ho použít, musíte si ho nainstalovat sám.“ Tím bylo vše vyřešeno a já aspoň nemusel řešit komplikace s vrácením nepotřebného zboží. Také mi dali šanci rychle setřít prach, který se na nepřístupném místě pod pračkou leta usazoval.

Odpad pračky

První spuštění s prvním problémem

Z ložnice se nějakou dobu ozývaly tlumené rány, až mě přizvali k předání hotového díla. Pračka stála na svém místě, byla vyvážená do vodoroviny, na ní původní sušička, nově připojená pomocí odbočky do odpadu (opět je hadička pouze volně nasunutá). Předali mi přepravní šrouby pro aretaci bubnu a poučili o nutnosti jejich použití při případném stěhování pračky. Nakonec spustili zrychlený program praní na 90 stupňů s prázdnou pračkou a bez odstřeďování s tím, že až proběhne, bude pračka připravena.

Poděkoval jsem, rozloučil se a dalších pět minut sledoval, jak se vlečou se starou pračkou pryč − přestože bydlím v bytovém domě s výtahem, je mezi mým bytem a uliční úrovní asi 9 schodů, které je potřeba překonat. Pračka je vybavena nejmodernějším bezkartáčovým motorem, takže bylo slyšet jen tiché šplouchání vody.

Když pračka oznámila konec, jal jsem se ji otevřít, jenže to nešlo. Nevěděl jsem, jestli to má jít, nebo ne. Letmý pohled do návodu mě navedl na táhlo nouzového otevření dvířek, které je schované pod víčkem vodního filtru. Když jsem takto dvířka nouzově otevřel, hned mi došlo, že nešlo o poruchu, ale záměr: pračka totiž byla plná vody. Vtip je v tom, že při vypnutém ždímání se pračka zastaví plná vody se zamčenými dvířky a čeká na pokyn buď ke ždímání, nebo aspoň k vypuštění vody. Při dalším praní se problém už neobjevil. Na rozdíl od předchozí pračky se zde dvířka zřejmě nezamykají tepelným zámkem, protože odemčení po skončení pracího cyklu je instantní, není třeba čekat několik minut, než bimetal v zámku vychladne a odblokuje dvířka.

Netrvalo to ani týden

Celá akce nakonec prošla velmi hladce. Od uvědomění si problému netrvalo ani týden a problém byl vyřešen, aniž bych musel vyvinout jakékoli fyzické úsilí. Nejdelší čas přitom trvalo čekání na připsání nákladů za neúspěšnou opravu na protiúčet, o který jsem se nakonec musel aktivně přihlásit.

Měl jsem velké štěstí, protože hned další den po akci, v neděli 7. února, se Amsterdam probudil do sněhové kalamity, na kterou zde nejsou úplně zvyklí a která od té doby trvá. Je velmi pravděpodobné, že instalace by kvůli tomu neproběhla, minulý týden se s odvoláním na kalamitu zastavilo v podstatě všechno − přestaly jezdit vlaky i tramvaje a pošta přestala doručovat balíky.

Celkové náklady akce činily 569 eur a 38 centů, z toho cena pračky samotné tvořila 440 eur. Veškeré náklady na sebe samozřejmě zcela bez řečí bere pronajímatel, se kterým jsem se mimochodem dohodl na prodloužení nájemní smlouvy o další rok, takže si pračku snad dostatečně užiju i já sám.