Když jsem před odjezdem na dovolenou v Česku pro jistotu zavřel hlavní uzávěr vody, vůbec mě nenapadlo, jaký problém si tím po návratu přivodím. Ventil se totiž zasekl a za žádnou cenu se nedal otevřít.

Vodoměr a zavřený ventil

Po několika desítkách minut marných pokusů domluvit ventilu kleštěmi, či jakkoli jinak, jsem se obrátil na správce bytu. A protože nereagoval, popsal jsem svůj problém sousedce. Ta jen konstatovala, že asi potřebuju instalatéra, ale že ona sama také žádného nezná.

Kde sehnat instalatéra?

Požádal jsem tedy kolegu, který bydlí nedaleko. Nabídl, že se nejprve zeptá svého instalatéra. Ten ovšem v sobotu odpoledne nepracoval. Místo toho našel komerční pohotovostní službu, které se i telefonicky zeptal. Potvrdili, že by problém nejspíše dokázali vyřešit, ale že to bude stát 200 eur.

Mezítím se ozval správce bytu. Byl zrovna na pohřbu, nemohl se mi tedy věnovat, jen napsal, že také o žádném instalatérovi neví a ať tedy zkusím sám někoho najít. Ani opakované pokusy k otevření ventilu nevedly a se zvyšující se měrou násilí jsem měl stále větší strach, že při pokusu vodu otevřít ještě něco poškodím a voda naopak bude téct bez možnosti zastavení. Rozhodl jsem se tedy zavolat pohotovostní službu.

Rychlá, drahá oprava

Operátor na lince byl špatně slyšet a navíc neuměl dobře anglicky – což je zde celkem ojedinělé. Nicméně slíbil výjezd do 40 minut a zhruba po půl hodině už u dveří zvonila dvojice instalatérů. Čekal jsem jak si se zaseklým ventilem poradí a dost mě zklamalo, když namísto nějakého sofistikovaného postupu použili vlastně jen větší sílu. Pomocí siko kleští nejprve zabrali do plastové kličky. Ta se ochotně otočila do polohy otevřeno, ale voda stále netekla – klička se jen na kovovém hřídeli ventilu protočila. Druhý pokus pak provedli po sundání kličky, kdy pomocí kleští otáčeli přímo s hřídelem. To se povedlo a voda začala téci.

„Tak to máte spravené!“ říká instalatér. Na otázku, jak teď vodu zavřu, dostávám odpověď, že jedině velkou silou. Zároveň je mi doporučeno kontaktovat s žádostí o výměnu ventilů Waternet, místního provozovatele vodní infrastruktury, neboť hlavní ventil spolu s vodoměrem je v jeho správě. Kdybych tohle býval věděl, zavolal bych je rovnou a ušetřil výjezd pohotovosti v ceně zpáteční letenky Praha - Amsterdam pro dvě osoby. Velká škoda, že tuhle informaci mi nedokázali sdělit ani oba sousedé, se kterými jsem situaci konzultoval, ani kolega, který pro mě zařídil komerční pohotovost.

Co vás to napadlo, zavírat vodu?

Po opravě trvající asi 2 minuty jsme ještě dalších 10 minut strávili papírováním a platbou částky 200 € prostřednictvím platebního terminálu Sumup. Když jsem šel oznámit sousedce, že voda je opravená, že to vyřešilo jen 200 eur, zeptala se mě zcela vážně, co mě to vůbec napadlo zavírat vodu, když jsem jel pryč jen na dva týdny. Asi to tu lidé běžně nedělají.

Správce bytu projevil ohromnou velkorysost, a bez zaváhání mi nabídl, že cenu za opravu vezme na sebe, takže mám příští měsíc zaplatit o 200 eur méně na nájemném. Zároveň slíbil, že objedná u Waternet výměnu ventilů, tak aby šly otevírat a zavírat. Pak se 2 týdny nic nedělo, než přišla zpráva, že Waternet potřebuje nizozemské telefonní číslo a že se tedy s nimi mám telefonicky domluvit sám. To jsem udělal obratem a hned slíbili návštěvu instalatéra mezi 12. a 17. hodinou.

V 17:30 instalatér volá, že má zpoždění a zda jsem stále doma. Když opovídám, že ano, volá znovu v 17:45. V ulici, kde bydlím, se totiž zrovna natáčí nějaký film, takže tam není možné vjet autem. Ptá se, jestli mi funguje voda. Když odpovídám, že ano, říká, že by mohl přijít pěšky, ale radši by návštěvu odložil na další den.

Generálský efekt

Když druhý den čekám na příchod instalatéra, poprvé od příjezdu zkouším s ventily zahýbat. A jak už to tak bývá, oba ventily teď jdou bez většího problému zavřít i znovu otevřít. Proudící voda zřejmě mechanizmus trochu namazala. Problém popisuju instalatérovi s tím, že se stejně myslím, že by měly být vyměněny, protože můžou stejným způsobem zatuhnout znovu.

Instalatér ventily vlastní rukou několikrát otevře a zavře. Vysvětluje mi, že by je sice mohl vyměnit, ale že ty nové nebudou o nic lepší. A jako důkaz mě zve, ať se jdu podívat k němu do auta. V autě rozbaluje z krabice úplně nový ventil stejného rozměru a dává mi ho do ruky k vyzkoušení. Skutečně s ním nejsem schopen pohnout. Říká tedy, že pro mě nemůže nic udělat a odjíždí.

Zavírat, či nezavírat?

Vždycky jsem si myslel, že zavírat vodu před dlouhou nepřítomností je rozumné bezpečnostní opatření. Teď, když znám i odvrácenou stranu, podpořenou názorem sousedky, která zřejmě vodu nikdy v životě nezavírala, se budu snažit vyvažovat rizika prasknutí trubky s rizikem zatuhnutí ventilu. Příště nejspíš zvolím kompromisní variantu a vodu přivřu tak, aby tekla jen velmi pomalu.