Letos volím poštou
Zatímco v Česku vrcholí horká fáze kampaně, já už mám odvoleno. Spolu s více než dvaceti tisíci krajany jsem se rozhodl letos poprvé vyzkoušet korespondenční hlasování. To se dostalo do novely zákona o správě voleb a umožňuje Čechům žijícím v zahraničí hlasovat poštou. Přihlásil jsem se, protože všechny podmínky pro korespondenční hlasování splňuji a rád zkouším nové věci. A to i přes to, že do Haagu je to jen kousek a v navíc v době konání voleb budu shodou okolností v Česku.
Volba poštou není pro každého
Volba poštou je k dispozici pouze občanům zapsaným na zvláštní seznam voličů na zastupitelském úřadě místně příslušném místu pobytu občana v zahraničí. V mém případě je to tedy velvyslanectví v Haagu. Ačkoli jsem tam už několikrát hlasoval, zatím jsem vždy pouze používal voličský průkaz vystavený v obci mého travalého pobytu v Česku. V roce 2021, při posledních volbách do poslanecké sněmovny, se fronta lidí v sobotu dopoledne táhla až k blízkému královskému paláci a o moc kratší nebyla ani ve 14 hodin, kdy se ostatní volební místnosti zavíraly. Tuto místnost tak museli zavřít o několik hodin později.
Zapsání na zvláštní seznam voličů bylo překvapivě snadné. Stačilo na Portálu občana vyplnit jednoduchou žádost, kde stačilo pouze uvést adresu pobytu v zahraničí, bez nutnosti cokoli prokazovat. Portál pak odeslal žádost na příslušné velvyslanectví datovou schránkou.
Formulář pro vytvoření této žádosti zároveň nabídl podání žádosti o zaslání písemností ke korespondenční volbě. Ačkoli mělo být podle veřejně publikovaných informací možné požádat o zaslání písemností současně se žádostí o zápis do zvláštního seznamu voličů, formulař pro zaslání písemností vyžadoval kladnou odpověď na otázku, zda jsem zapsán do zvláštního seznamu. Proto jsem raději s touto žádostí počkal až do okamžiku, kdy mi zastupitelství e-mailem potvrdilo zapsání na zvláštní seznam.
Písemnosti přišly v červenci
Žádosti jsem podal na konci května. Už 24. července velvyslanectví odeslalo na mou adresu doporučený dopis obsahující písemnosti ke korespondenční volbě. Obálka velikosti C4 obsahovala postupně:
- leták s informacemi o způsobu hlasování
- doručovací obálku formátu C4 přeloženou na polovinu s nalepeným štítkem s adresou velvyslanectví jako adresáta a dalším štítkem s mou adresou jako odesílatele
- úřední obálku velikosti C5 s otiskem razítka přes chlopeň. Tato obálka nemá na chlopni lepidlo; úřední obálky se při volbách nezalepují
- identifikační lístek, který obsahuje ručně vyplněný název voleb ma přední straně a mé osobní údaje na zadní straně, včetně pole pro podpis
V obálce chyběly hlasovací lístky. Ty si musí každý korespondenční volič obstarat sám. Volič musí také doručovací obálku řádně ofrankovat - na rozdíl od běžné praxe komerčních odpovědních zásilek velvyslanectví doručovací obálky nefrankuje.
Čekáme na volební lístky
Písemnosti jsem odložil stranou a čas od času sledoval stránku s hlasovacími lístky. Ty se na stránce objevily až někdy v průběhu září. Novinkou letošních voleb je, že hlasy ze zahraničí se započítávají do čtyř různých krajů. Je tedy potřeba stáhnout a vytisknout ty správné lístky podle toho, do kterého kraje dané velvyslanectví spadá.
Ministerstvo naštěstí problém vyřešilo vcelku přehledně: vypsalo na webové stránkce všechna zastupitelství a k nim příslušnou sadu hlasovacích lístků a přidalo i důrazné upozornění, že pokud si chce volič vytisknout celou sadu lístků, nesmí je vytisknout oboustranně.
Volební neděle
K vlastní volbě jsem se dostal v neděli 21. září. Postup je vcelku jednoduchý a dobře popsaný v přiloženém letáku:
- Na vytištěném hlasovacím lístku jsem zakroužkoval 4 kandidáty. Snažím se vždy zakroužkovat náhodná jména tak, aby pokud možno na výsledcích hlasování v daném okrsku dostal aspoň jeden z kandidátů právě jen jeden preferenční hlas. Tím můžu ověřit, že můj hlas byl započítán.
- Hlasovací lístek jsem přehnul a vložil do úřední obálky.
- Na zadní straně identifikačního lístku jsem podpisem stvrdil, že jsem hlasoval osobně a svobodně, bez nátlaku jiné osoby.
- Identifikační lístek spolu s úřední obálkou jsem vložil do doručovací obálky, kterou jsem následně zalepil.
Zbývalo jen předat obálku poště k doručení. Nizozemská pošta nabízí tři tarify pro listovní zásilky:
- do 20 gramů za 1,31 eur
- do 50 gramů za 2,62 eur
- do dvou kilogramů, doporučeně za 10,80 eur
Zásilka váží přesně 28 gramů, takže do nejlevnější kategorie se bohužel nevejde. Ačkoli jsem přesvědčen, že můj hlas nejspíš nic nezmění, nedalo mi to a zvolil jsem doporučenou variantu, mám tak jistotu, že velvyslanectví mou doručovací obálku v úterý obdrží. Nerozlepená tam bude ležet až do uzavření volební místnosti 5. října.
Nemůžu změnit názor
Korespondenční hlasování má jednu specifickou vlastnost. Volič, který svůj hlas už odeslal poštou, stále může přijít do volební místnosti a na místě hlasovat jinak – nebo i stejně. Měl jsem v plánu to vyzkoušet, ale bohužel zrovna v době konání voleb budu v Česku, daleko od velvyslanectví v Haagu.
V každém případě je dobré, že informační leták tuto možnost zmiňuje, stejně jako přesný postup, jak jsou hlasy doručené poštou zpracovány. Právě díky tomu, že doručovací obálka obsahuje vedle sebe právě jeden identifikační lístek a právě jednu úřední obálku s hlasovacím lístkem je postup jejich zpracování v zásadě shodný s osobním hlasováním ve volební místnosti: pomocí identifikačního lístku najdou moje jméno na seznamu voličů a zkontrolují, zda jsem hlasoval osobně. Pouze v případě, že jsem osobně nehlasoval, vloží úřední obálku do volební schránky ke všem ostatním obálkám.
Tím je zaručena anonymita hlasování. Na rozdíl od českých volebních místností, které používají hlasovací lístky vytištěné v Břeclavi na tenký recyklovaný papír, velvyslanectví tisknou všechny hlasovací lístky lokálně na běžný kancelářský papír. Až na případné žluté tečky tedy není ani možné rozeznat, který hlasovací lístek pochází z volební místnosti a který byl vytištěn jinde.