I Nizozemsko brzy čekají volby do poslanecké sněmovny. Na každém rohu je vidět obrázek červené tužky coby nástroje, kterým voliči určí další směřování země. Ačkoli se voleb nemůžu účastnit jako volič, jejich organizace mě zajímá. Je fascinující, jak moc se proces voleb liší od toho českého.

Pohled do hlasovací místnosti

Od počítačů k červeným tužkám

Symbolem nizozemských voleb je červená tužka, pomocí které voliči vyznačují svůj hlas na volebním lístku. Tento velmi jednoduchý a tradiční nástroj se ovšem nepoužíval vždy. Trochu překvapivě byly červenými tužkami nahrazeny volební počítače. Na začátku tisíciletí až do roku 2007 se v Nizozemsku volilo elektronicky, byť stále prezenčně, návštěvou volební místnosti.

Šlo o specializovaná zařízení nepřipojená k žádným komunikačním sítím. Pracovníci volební místnosti po ověření identity voliče pomocí ovládacího panelu povolili odevzdání hlasu. Volič se pak odebral k plentou oddělenému prostoru k hlasování kde stiskem tlačítka provedl volbu. Po uzavření volební místnosti hlasovací zařízení hlasy sečetlo a okamžitě vydalo výsledky v dané místnosti.

Systém neměl žádný zásadní problém, kromě problému důvěryhodnosti. Po takovémto hlasování nezbyla žádná fyzická stopa. Výsledky vydané volebním počítačem byly konečné. Pokud jste ve výsledku hlasování nenašli svůj hlas a hlasování napadli, nebyl žádný způsob, jak hlasovací lístky přepočítat.

Po několika protestech byly nakonec volební stroje vyhozeny a nahrazeny právě volebními lístky a červenými tužkami, což sice zdržuje získání výsledků voleb a paradoxně nepochybně vede k větší chybovosti sčítání hlasů, proces je ale mnohem důvěryhodnější, i díky tomu, že sčítání hlasů probíhá veřejně.

Dva typy voličských průkazů

Nizozemská města jsou extrémně hustě osídlená. V takovém prostředí by bylo poměrně komplikované pevně přiřadit každého voliče do správného volebního okrsku. Ostatně i ve velkých městech v Česku tohle představuje trochu problém, kdy na velkých sídlištích jsou volební místnosti třeba čtyř okrsků vedle sebe v jedné budově školy a voliči musí složitě zjišťovat, ve které místnosti jsou zapsáni v seznamu voličů.

Z toho důvodu tady volební místnosti žádné seznamy voličů nemají. Místo toho oprávněný volič obdrží poštou hlasovací průkaz (stempas). S dokladem totožnosti a tímto průkazem se pak může dostavit do kterékoli volební místnosti v obci, v níž bydlí a hlasovat.

Mají tu také obdobu českého voličského průkazu (kiezerspas). Kdo si o něj požádá, může volit v kterékoli volební místnosti v celém Nizozemsku, včetně závislých území v Karibiku: Bonaire, Svatý Eustach a Saba. Volby na velvyslanectvích v zahraničí ale možné nejsou.

Na rozdíl od českého voličského průkazu, který existuje pouze v nejvýše jediném exempláři a dojde-li k jeho ztrátě nebo zničení, je jeho držiteli znemožněno hlasování, u těch nizozemských je možné požádat o duplikát. Každý průkaz má na sobě mimo jiné unikátní QR kód. V každé volební místnosti ověřují pomocí tabletu se speciální aplikací, zda daný průkaz nebyl zneplatněn a nahrazen duplikátem.

Hlasování v zastoupení

Nizozemské právo umožňuje hlasování v zastoupení. Nemůžete-li nebo nechcete-li se voleb účastnit osobně, můžete na zadní stranu hlasovacího průkazu vyplnit a podepsat plnou moc pro jiného voliče ze stejné obce. Tento volič pak při hlasování musí předložit svůj i váš hlasovací průkaz, svůj osobní doklad a fotokopii vašeho osobního dokladu. Poté jsou mu vydány dva hlasovací lístky a může tedy odevzdat dva hlasy. Jeden volič může hlasovat maximálně pro dvě další osoby a všechny hlasy musí volič odevzdat najednou současně s tím svým.

Důležité je, že požadavek o hlasování v zastoupení musí pocházet od zastoupeného. Požadování podepsání plné moci z pozice zastupujícího je trestným činem manipulace s volbami, podobně jako nabízení jakékoli odměny za zplnomocnění k volbě v zastoupení.

Hlasování v zastoupení je také jediná možnost pro voliče, kteří budou v den konání voleb, ve středu 29. října, v zahraničí. Nizozemsko má zavedené hlasování poštou, ale stejně jako Česko pouze pro osoby dlouhodobě pobývající v zahraničí. Hlasování poštou probíhá velmi podobně tomu českému; kvůli absenci volebních místností na zastupitelstvích se ovšem hlasy posílají přímo na specializované pracoviště v Haagu. Do doručovací obálky musí volič poněkud překvapivě přiložit i fotokopii osobního dokladu.

Lze volit i s propadlým dokladem

Před samotnou volbou přijde každému voliči poštou přehled všech kandidujících stran a jména všech kandidátů. Nejde ale o volební lístek; ten dostane každý volič až po registraci ve volební místnosti, poté co předloží hlasovací nebo voličský průkaz a osobní doklad. V Nizozemsku není povinné mít občanský průkaz, spousta občanů tedy používá buď řidičský průkaz, nebo přímo cestovní pas. Pikantní je, že pro účely voleb se uznávají i doklady, jejichž platnost skončila před pěti nebo méně lety.

Přehled všech kandidátů na jedné plachtě

Samotný hlasovací lístek trochu připomíná hlasování v českých komunálních volbách. Jde o pečlivě poskládanou velkou plachtu, kde jsou všechna jména všech kandidátů uspořádaná do sloupců podle jednotlivých politických uskupení. Každé jméno má vedle sebe bílé kolečko uvnitř černého čtverečku. Jediným úkolem voliče je pomocí červené tužky vybarvit nejvýše jedno kolečko vedle jména jednoho z kandidátů.

Hlasuje se tedy vždy pro lidi, nikoli pro strany a každý může dát hlas nanejvýš jednomu kandidátovi. Je také možné nechat hlasovací lístek prázdný, v takovém případě je započítána jen volební účast. Povinnost účastnit se hlasování ovšem Nizozemsko zrušilo v roce 1970.

Označení více polí činí hlas neplatným. Stejně tak je, na rozdíl od Česka, neplatný jakýkoli hlasovací lístek, který je voličem nějakým způsobem upravený tak, že je možné lístek identifikovat, neboť to je vnímáno jako porušení tajnosti volby. Pokud se volič během označování splete, může jedenkrát požádat o výměnu lístku za nový.

Obrácená plenta a volební popelnice

Na rozdíl od Česka, kde je prostor k úpravě hlasovacích lístků typicky za plentou, tady probíhá úprava hlasovacích lístků u zdi. Volič stojí čelem ke zdi v prostoru odděleném ze stran přepážkami. Prostor za ním je ovšem otevřený do prostoru. Pracovníci volební místnosti tak dohlíží na to, že každý hlasuje samostatně. V každé volební místnosti k dispozici lupa, protože lístky obsahují hodně textu tištěného poměrně malým písmem.

Vyplněný hlasovací lístek volič zpátky složí tak, aby hlas nebyl vidět a odevzdá do hlasovací… popelnice. Ano, lístky jsou veliké a je jich hodně, takže příhodnou schránkou je obyčejná popelnice. Často se stává, že se lístky uvnitř vzpříčí, v každé místnosti je z toho důvodu připravený speciální dřevěný nástroj k uvolnění průchodnosti volební schránky.

Pracovník volební místnosti zajišťuje průchodnost volební schránky

Starý a nový hlasovací lístek

Během letošních voleb testuje pět vybraných obcí nový formát hlasovacího lístku. Ten je výrazně menší a obsahuje pouze seznam kandidujících stran a seznam pořadových čísel. Volič si tak z kandidátní listiny musí předem zjistit, které číslo má jeho kandidát a na hlasovacím lístku vybarví kolečko vybrané strany a dále kolečko vedle pořadového čísla vybraného kandidáta. Druhý krok je nepovinný; bez označení pořadového čísla automaticky připadá hlas prvnímu kandidátovi dané strany. To je ostatně nejčastější volba.

Starý a nový volební lístek Zdroj obrázku: nizozemská vláda, prostřednictvím volební komise

Pokud však volič vybarví pole vedle pořadového čísla, které je větší, než počet kandidátů daného uskupení, učiní tím hlas neplatným. Systém se už testoval při evropských volbách v roce 2024. Testovací skupina obcí tehdy dosáhla nadprůměrného množství neplatných hlasů. Experiment se proto opakuje, spolu s informační kampaní.

Stejný styl hlasovacího lístku se používá pro korespondenční hlasování. Podobně jako u toho českého si voliči v zahraničí nejčastěji tisknou lístek sami. Použití menšího formátu proces zjednodušuje.

Dvoustupňové sčítání

Po ukončení hlasování začne sčítání hlasů. To probíhá ve dvou kolech, obě jsou veřejná. Ihned po uzavření volební místnosti jsou schránky otevřeny, všechny hlasovací lístky rozloženy a setříděny podle strany, pro kterou bylo hlasováno. Počty hlasovacích lístků pro jednotlivá uskupení se zapíšou do protokolu, na základě kterého vznikají předběžné výsledky voleb. Z nich je patrné, kolik křesel které uskupení dostalo, což stačí k zahájení politických vyjednávání, není ovšem jisté, kteří kandidáti daných stran a hnutí se stali poslanci.

Srolované hlasovací lístky označené čísly kandidátů

Kupy hlasovacích lístků pro jednotlivá uskupení se srolují, označí a vloží zpět do hlasovacích popelnic. Práce ve volební místnosti končí předáním zapečetěných popelnic spolu s protokolem starostovi.

Přesné sčítání začne v každé obci obvykle na jednom místě následující den a může se protáhnout i do dalšího dne pro velké obce. Každý lístek projde rukama dvou brigádníků, kteří nezávisle na sobě spočítají hlasy přímo pro jednotlivé osoby. Papírové protokoly jsou také dvakrát nezávisle zadány do počítačů, aby bylo možné odhalit chyby v přepisování. Teprve po dokončení tohoto sčítání jsou výsledky konečné.

Open source počítadlo

Ačkoli vlastně celé volby probíhají papírově, neobejdou se bez počítačové podpory. O té se mluvilo hned ve dvou přednáškách na letním táboře WHY2025. První přednáška se věnovala softwaru, který se pro zpracování kandidátek a výsledků používá. Jedná se o obrovskou aplikaci v Javě vyvinutou pro německou vládu. Druhá přednáška pak představila open source program Abacus, tedy kuličkové počítadlo, který volební komise sama vyvíjí. Pokud vše půjde podle plánu, mohl by být použit pro volby od příštího roku.